Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

19.kapitola

Když se Is ráno probudila, tak se oblékla do krvavě rudého hábitu, učesala si dlouhé ryšavé vlasy a snědla jídlo, které měla nachystané na stole, a pak si pročítala knihu o černé magii (knihy o bílé magii k dispozici neměla), i když ji nehodlala použít, ale držela se rčení, že je dobré znát svého nepřítele!

Takto prožila několik dalších týdnů, během kterých ji už nikdo nenavštívil a ona jen trčela ve svém pokoji a učila se.

Ale pak jí po třech týdnech naprosté samoty, která jí moc nevadila, neboť v té době meditovala a získala tak zbraň! Její zbraní byl obouruční meč, jehož jílec byl z nějakého pevného kovu, stejně jako čepel, jež se nikdy neztupila! No zpět k tomu divnému dni!

Blížilo se poledne a někdo zaklepal na dveře!

Is okamžitě leknutím vyskočila, ale přesto řekla:,,Dále!“ a otevřely se dveře.

Dovnitř vešel Severus Snape!

,,Co se přeješ Severusi?“ zeptala se Isabela mile nově příchozího.

,,Máš jít za Pánem zla!“ prohlásil Isiin návštěvník ledově.

,,Co si přeje? Asi to nebude normální pozvání na oběd, že ne?!“

,,Netuším! Bylo mi řečeno jen to, že se pro tebe mám stavit a přivést tě k němu!“

,,Tak jdeme!“ prohlásila Is a následovala Snapea do hlavní síně Temného sídla!

Byla to velká místnost ve tvaru rovnostranného trojúhelníku, v jehož nejvzdálenějším vrcholu bylo křeslo, na němž sedával sám Pán zla (malá zajímavost – křeslo bylo z lidských kostí a opěradla hlavy a rukou, byly z lebek)!

Kolem stěn byli pravidelně rozestoupeni všichni Smrtijedi v kápích a vypadali napjatě.

,,Vítej Isabelo! Dlouho jsme se neviděli! Pojd‘ prosím sem ke mně!“ přivítal Isabelu Pán zla a ona k němu bez zaváhání přistoupila beze stopy strachu v obličeji.

,,Co jsi dělala celou tu dobu?“ zeptal se Pán zla Isabely s falešně otcovským tónem v ledovém hlase.

,,Učila se!“ odpověděla Is.

Zdálo se, že to Pána zla moc neuspokojilo, neboť řekl:,,Viděla jsi už mé Zahrady hrůzy?“

,,Ne, pane!“ přiznala Is.

,,Zúčastnila jsi se pravidelných potyček Smrtijedů a Fénixova řádu?“

,,Ne, pane!“

,,Proč?“

,,Nedal jste mi jiný rozkaz, než zůstat ve svém pokoji, a proto jsem tam celou tu dobu byla a neopustila jej! Tím pádem jsem měla dost času na studium černé magie!“ vysvětlila mu to Is.

,,Dobře! Od nynějšího dne ale budeš povinně přihlížet mučení mých zajatců a případně se na něm budeš sama podílet! Dále budeš provázet nové Smrtijedy Zahradami hrůzy a taktéž se o Zahrady budeš starat! Nyní ti tady Severus ukáže mé Zahrady a pak se chopíš svých úkolů! Můžeš odejít!“ prohlásil Pán zla.

Is se jen lehce uklonila a pak odešla spolu se Severusem.

Její společník na cestě nepromluvil ani jediné slovo, ale Is to vůbec nevadilo.

Snape vyvedl Is ven z hradu, kolem něhož se nacházely výše zmiňované Zahrady hrůzy!

Ihned po vstupu do lesa se kolem Is a Snapea rozprostřela neproniknutelná temnota a ticho.

,,Severusi?“ nevydržela to ticho Is.

,,Ano Isabelo?“ odvětil Snape.

,,Jak je to vlastně se Zahradami? Když jste mě sem poprvé přivedli, po tom hrozném souboji, tak byl hrad v horách, na kterých nebyl ani kousíček zeleně a ted‘ je najednou uprostřed hlubokého lesa, kterému se říká Zahrady hrůzy!“ vysvětlila mu své obavy Is.

Snape se krátce zasmál a pak začal s výkladem:,,Víš, když byl hrad v horách, tak si jejich podobu a polohu zapamatoval každý uprchlík, který tam následně mohl přivést bud‘ ministerstvo nebo Řád! A také se odtamtud celkem lehce dostal! A proto byl hrad přemístěn na toto místo, kde se původně nacházel les v němž žila magická stvoření, a proto sem mudlové nikdy nevkročili! Pán zla poněkud ,vylepšil‘ původní živočišné druhy obývající tuto krajinu a ještě sem několik zajímavých tvorů a rostlin přidal, a tak z toho vznikly Zahrady hrůzy, kde vykonává zkoušku každý nový Smritjed!“

,,Velice zajímavé, ale víš co mi vrtá hlavou?“ zeptala se Is a podívala se Severusovi přímo do obličeje, a tak viděla, jak zakroutil hlavou.

,,Je mi divné, že vy jste neskládali zkoušky, ale ti noví ano!“ prohlásila Is.

,,No víš tehdy si byl každý jistý tím co chce tedy alespoň částečně, ale v této době se někdo může zajímat o smrtijedství z pouhé touhy se předvádět se Znamením zla nebo z nějakého podobného malicherného důvodu a tímto způsobem se Pán zla snaží zabránit tomu, aby se Smrtijedy stali kouzelníci, kteří jsou snadno přemožení pouhými zvířaty!“ odvětil Snape.

,,A proč je já mám provázet?“

,,Ty budeš kontrolovat to, jak provádí tento test a jestli se snaží podvádět nebo ne! Pak budeš vše hlásit Pánovi zla!“

,,Jak kontrolovat, když půjdu s nimi?! Vždyt‘ když o mě budou vědět, tak se o nic snažit nebudou!“

,,Kdo tvrdí, že o tobě budou vědět?“

,,Jak to myslíš?“

,,Vždyt‘ se umíš udělat neviditelnou, nebo ne?“

,,Ahaaa! Promiň, někdy zapomínám na to, že to ví i jiní lidé!“

,,To nic! Ted‘ se nelekni, čeká tě překvápko!“ prohlásil nakonec Severus a vstoupil do houští, které se zdálo být stejné jako to, kolem kterého šli už od začátku.

Is šla za ním a snažila se nevnímat ostré trny, jež jí drásaly obličej, ruce a hábit.

Konečně vyšla na volný prostor, kde svítilo slunce, a tak byla na několik sekund oslepená, ale pak se vzpamatovala a rozhlédla se kolem sebe, ale přála si, aby dál zůstala oslepená, protože se k ní blížila obrovská akromantule (pozn. spis.:akromantule – velký a nebezpečný pavouk s jedovatými zuby)! Zaplavila ji celou panika, ale pak se vzpamatovala a rozhlédla se kolem sebe, aby našla Severuse, ale ten tam nikde nebyl, a proto řekla do prázdna:,,Severusi! Kde jsi? Neříkej, že tě ta roztomilá akromantulka spapala!“

Někde od zadních nohou té nestvůry se ozval špatně zadržený smích a za chvíli se rozezněl naplno.

,,Drahá Isabelo, ta roztomilá akromantulka mě nespapala, ale docela ráda by si ted‘ na něčem pošmákla, nechceš se nabídnout dobrovolně? Určitě bys jí chutnala!“ prohlásil Snape a vyšel zpoza akromantule.

,,Hahaha! To bylo fakt vtipný Seve! Má nějaké jméno?“ odvětila Is a snažila se nedát moc najevo odpor, který v ní akromantule vzbuzovala.

,,Jo! Jmenuje se Morfin!“

,,Budu hádat: pojmenoval ho sám Pán zla, že ano?“

,,Samozřejmě! Všechna ta stvoření tady jsou pojmenována Pánem zla a také jedině jeho poslouchají! Tak půjdeme dál!“ prohlásil nakonec Severus a šli bez jediného dalšího slova dál!

Tady ukazoval Severus Isabele různá nebezpečná propadliště, na jejichž dně se skrývali například chodící kostlivci, které nešlo porazit, nebo nebezpeční neživí, nebo třeba magičtí škorpioni, kteří uměli létat a jejich jed každého ihned usmrtil, nebo hadi s hypnotickým pohledem, kteří klidně donutili čaroděje aby se naprosto poddal jejich vůli!

Byla tam i fontána, která z dálky vypadala jako naplněná vodou a každý z pohledu na ni dostal žízeň, ale když ji někdo vypil úplně mu rozežrala vnitřnosti nebo ho vnitřně upekla! V různých temných zákoutích zahrady byli skryti mozkomorové, nebezpečné masožravé kytky a také škrtiduby, které dosáhly plného vzrůstu a ztratily svou užitečnost, ale byly neuvěřitelně nebezpečné, protože měly na konci každé za svých větví trny naplněné prudkým jedem! Dokonce tam byla skryta chiméra a někde se nacházeli divocí hipogryfové, kteří se na vás ihned vrhli a chtěli vás roztrhat na kousíčky! Skrývali se tam i testrálové a nedaleko od jejich bydliště byly obrovské bažiny plné bludníčků a ďasovců, kteří byli dost nelítostní.

Projít celé zahrady jim trvalo víc jak deset hodin a ihned po tom, co Is dorazila do svého pokoje, tak si dala rychlou sprchu a pak padla do své postele jako zabitá.

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!