Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

25.kapitola

Okamžitě, jak byla cesta volná, tak jako velká voda vtrhla Is do velké síně a ihned se rozběhla ke svému bratrovi a když k němu přišla, tak se zeptala:,,Jak ti je, Harry?“

„H-hádej! Po dvou hodinách mučení! Sis nemohla pohnout?“ usmál se na ni.

„Ne! Dlouho jsem to dolovala ze svého společníka!“ odvětila taktéž s úsměvem a pak se, už bez úsměvu, otočila na Voldemorta:,,To si vypiješ, Tome!“ prohlásila a vrhla po něm jednu kletbu, kterou ji naučil, ale ta jej nezesáhla, neboť ji odvrátil.

„Nemůžeš bojovat proti mně sama, Isabelo!“ vysmíval se jí Voldemort.

„Není tu sama!“ odvětil Harry, který se konečně postavil.

„Harry, uklidni se! Já to zvládnu sama!“ zadržela ho Is a když zavrávoral chytila ho a zašeptala mu do ucha:,,Máš několik minut! Já ho zabavím a pak všechny oslepím a ty utečeš!“

„Ne, bez tebe!“ odsekl Harry.

„Mě neublíží, Harry, ale tobě klidně! Uteč, já tě budu krýt!“

„Kdo bude krýt tebe?“

„Máš dost energie asi tak na to, abys rychle utekl! Teď se s ním budu chvilku bavit a ty se připrav!“

„Ale…“

„Buď zticha! Musí žít aspoň jeden z nás!“

„Musíme žít oba!“

„Tak už jsme se pobavili! Teď můžeme přikročit k akci! Mimochodem Isabelo, tebe taky klidně zabiju!“ přerušil je Voldemort a pokynul rukou Smrtijedům, kteří ihned začali útočit, ale Is uchránila sebe i Harryho!

Několik minut je bránila, ale pak spustila svůj plán! Pomocí nenápadného kouzla aktivovala bombu, která byla pod Voldemortovým trůnem a další byly ještě rozmístěny po stranách síně.

Teď, když vybuchovaly postupně, tak způsobily pěkný zmatek mezi Smrtijedy a taktéž u samotného Pána zla.

Mezitím Is spolu s Harrym prchali.

Is zdržely dveře, které zapečetila velice užitečným kouzlem a pak utíkala za svým bratrem, který mezitím potkal Draca Malfoye a oba už na sebe začali vytahovat jen tak ze zvyku hůlky.

Oba soci si dívali do očí, ale pak Draco sklopil hůlku a díval se za Harryho.

„Harry běž! Ještě musím něco zařídit!“ vyzvala svého bratra Is a on pak poslechl, neboť si uvědomil, že ona mu neustoupí.

Jakmile jim Harry zmizel z dohledu, tak Is stále stála na místě, ale Draco k ní přistoupil a podal jí do ruky její zápisník, který si střežila jako oko v hlavě.

„Neměla by sis to tu zapomenout!“ řekl smutně.

„Díky, Draco! Sbohem a moc ti děkuji, že ses překonal a nic Harrymu neudělal! Teď mi to promiň, ale musím tě omráčit!“ Is už zvedala hůlku, když k ní Draco přistoupil a znovu se jí pokusil políbit, jenže se hradem rozlehly výbuchy vycházející z hlavní síně a ona musela utéct, ale ještě předtím s hlubokým zármutkem omráčila Draca.

Venku už na ni čekal Harry.

„Co teď?“ zeptal se jí.

„Vyčaruju naše klony a ty je dost zmatou! My mezitím utečeme!“ prohlásila Is a začala kouzlit! Pak udělala Harryho i sebe neviditelným a vydali se do Zahrad.

„Ty se nebojíš těch zrůd tady?“ zeptal se své sestry Harry.

„Ne! Měla jsem za úkol to tu hlídat a mezitím jsem se s těma příšerkama dost skamarádila.“ odvětila Is a zapískala.

„Co to děláš?“ zděsil se Harry.

„Pro případ, že by se něco stalo, tak jsem si tady vycvičila několik testrálů!“ odpověděla mu Is.

„Ty je vidíš?“ divil se Harry.

„Dívala jsem se na Tomovy popravy! Byla to krvavá řež, ale jinak v pohodě! Viděla jsem umřít víc lidí, než je v Řádu!“

„A co jsi tu vlastně dělala?“ zeptal se jí Harry, když už seděli na testrálech a Is mu všechno pověděla a její vyprávění trvalo po celou jejich cestu do Londýna, kde přistáli na přistávací rampě pro košťata, na Harryho domě.

Když oba slezli za svých ořů, tak Is zapískala a oni se změnili na malé figurky testrálů, jež se daly pověsit na krk.

„To máš ode mě jako dárek na usmířenou!“ prohlásila Is, když svému bratrovi podávala jednu malou figurku a dodala:,,Stačí ho pohladit po  křídlech a změní se v opravdového testrála! Jo a nemusí se krmit!“

Harry jí poděkoval a objal ji, šťasten, že to tak dopadlo a pak omdlel vyčerpáním.

Isabela mu vyčarovala nosítka a šla s ním do domu, kde ještě nikdy nebyla, ale protože už navštívila několik domů čistokrevných kouzelnických rodin, tak věděla kde co je a ihned zamířila do kuchyně, kde už všichni byli (navíc Moody, Ginny a Rudolf) a jakmile vešla dovnitř, tak na ni zamířili hůlkami.

„Uklidněte se! Jen jsem vám přinesla Harryho! Už mizím!“ prohlásila Is a už se stávala neviditelnou, když Hermiona vyhrkla:,,A to je jako všechno?! Nechceš nám třeba říct co se stalo Harrymu, nebo jak jste odtamtud utekli? A nechtěla bys přidat vysvětlení, proč jsi byla celý tento měsíc pryč?“

„Drahá Hermiono, hrozně ráda bych vám to všechno řekla, ale nyní po mě jde samotný Pán zla a také celé smrtijedské společenství! A také nevím, jak dlouho bude odolávat můj informátor pod náporem Voldemorta a celé své rodiny! Nyní musím odlákat své pronásledovatele od Harryho a pak vám to klidně řeknu.“ prohlásila Is.

„Is… nechoď nikam… prosím! Oni tě najdou a ty nepřežiješ!“ prohlásil najednou Harry, který se probudil.

„Nevyčerpávej se, Harry, teď se z toho mučení musíš vzpamatovat! Ach jo, měla jsem na něho kašlat a jít rovnou za tvým křikem, ale nešlo to! Voldemort očaroval můj pokoj a násilím jsem se z něj nemohla dostat, takže jsem se musela uklidnit, což mi nešlo moc dobře!“ uklidňovala ho Is.

„Kdo tě zdržel?“ nechápal Harry.

„To nesmíš vědět! Je to tajemství a kdyby to někdo věděl, tak by to nedopadlo moc dobře ani pro jednoho z nás!“ odvětila Is.

„Takže mi to neřekneš?“

„Ne teď… ne dnes ani zítra… ale časem určitě ano.“

„Půjdeš tedy?“

„Nevím… mám?“

„Ne!“

„Dobře!“

„To je poprvé co jsi se podvolila!“

„Já se nepodvolila… jen nechci aby ses o mě bál a případně se vydal v mých stopách!“ zasmála se Is a objala Harryho, který jí to oplatil a pak zase omdlel.

„Kde je ošetřovací pokoj?“ zeptala se Is ztichlé kuchyně.

„Pojď za mnou!“ vyzvala Is Tonksová a Is tedy šla za ní.

„Jak to bylo?“ zeptala se jí Tonksová a Is jí popsala celý svůj pobyt u Voldemorta.

„Takže ty se tam vyznáš?“ zeptala se Is Tonksová.

„Ano! I v Zahradách a tam každý zabloudí!“

„Kromě tebe, Voldemorta a Snapea!“

„Ne! Severus to tam nezná, jen mu Tom dal do hlavy jejich plán a pak jej zase vymazal!“

„Zajímavé! Co budeš teď dělat?“

„Vyléčím Harryho, všechno vám řeknu a pak odejdu do svého domu a budu rozjímat a možná někdy s něčím pomůžu Řádu!“

„Nebudeš pracovat?“

„Žádné místo pro mě není bezpečné a pro ostatní zaměstnance to bude se mnou těžké!“

„A nechtěla bys pracovat v Bradavicích?“ zeptal se Is Rudolf, když uzdravila Harryho, který v klidu usnul a odešla dolů, kde jim všechno řekla a nechala Ogdena, aby jí prošmejdil mysl a podíval se na její vzpomínky. Is však před ním nějaké skryla(jistěže ty s Dracem) a pak ji podezřívali, že jim neříká celou pravdu, a proto si musela překreslit vzpomínky, aby Ogden nepoznal kdo to byl a ukázala mu je, ale musel jí slíbit, že o obsahu (pokud nebude smrtelně důležitý) se s nikým nebude bavit! A pak přišla ta otázka od bradavického ředitele.

Už byl večer a Harry, Ron, Hermiona i Ginny už spali.

„Jako co?“ zeptala se ho laškovně Isabela.

„Profesorka Obrany proti černé magii!“

„Nevím… Bradavice asi nikdy nebyly moc bezpečné, že?“

„Ne, a proto v tom nevidím žádný problém!“

„Dobře přijímám!“ prohlásila Is a podepsala smlouvu, kterou jí podal.

 

Poslední komentáře
20.08.2007 21:03:55: to je proste super, ty umis teda psat, tak do toho at si to zajimavy cteni muzu procistsmiley${1}
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!