Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

29.kapitola

Hned po tom, co Is našla co v knihovně hledala a vedla rozhovor se svým bratrem, tak se vydala ven z hradu a z jeho pozemků a pak se přemístila do jižního Londýna, kde už na ni v mudlovské kavárně čekal její informátor, jež jí podával informace o životě lorda Voldemorta předtím, než nastoupil do Bradavické školy čar a kouzel.


Jmenoval se Billy Stubbs a byl jedním z dětí, které Voldemort mučil dříve, než začal chodit do Bradavic!


Když tam Is dorazila, tak se Billy příjemně usmál a pak začal Is odpovídat na otázky.


Is se od něj postupně dozvídala, že lord Voldemort, tehdy Tom Raddle, měl už v nízkém věku dost rozvinuté kouzelné schopnosti a využíval je k mučení ostatních obyvatel sirotčince, který obýval už od svého narození.


Pak se Is dozvěděla o příchodu tajemného muže, který řekl vedoucí sirotčince, že Tom má zajištěno stipendium na nějaké škole, kam se odebere na celý školní rok a bude se vracet jen na prázdniny! Všechny děti tu správu přivítaly s radostí, neboť se domnívaly, že končí mučení, ale když se Tom vrátil na letní prázdniny zpátky, tak to bylo ještě horší a vedení o tom vůbec netušilo, protože to Tom uměl lépe než kdy předtím zakrýt.


Nikdo netušil na jakou školu to chodí, ale nikoho to ani moc nezajímalo, poněvadž bylo důležité, že se jej alespoň na nějakou dobu zbavili, i když to pak bylo ještě horší!


Pak Billyho Stubbse někdo adoptoval a on unikl ze sirotčince a žil si svůj vlastní život, do kterého mu už Tom nezasahoval, ale pak zjistil, že po pěti letech co Tom navštěvoval onu tajemnou školu, tak někdo o letních prázdninách vyvraždil celý sirotčinec a nikdo netušil kdo to byl! Jen se proslýchalo, že se tam onen osudný den potuloval zvláštní černovlasý chlapec v dlouhém černém plášti a pak zmizel a nikdo do už nikdy neviděl.


Takto končilo vyprávění Billyho, který si uvědomoval, že kdyby ho neadoptovali, tak by skončil stejně jako ostatní!


„Zjistilo se kdo byl ten mladík?“ zeptala se Isabela Billyho.


„Ne! Ale já se domnívám, že to byl Raddle, i když nevím jak se mu to povedlo!“ odvětil potichu Billy.


„Proč, pane Stubbsi?“


„Bylo by mu to podobné!“


„Asi ano… jaká byla ta adresa místa, kam jste jezdili o prázdninách k moři?“ chtěla vědět Is a vytáhla si papírek, aby si to na něj mohla napsat a Billy jí řekl komplikovaný název vesnice a zátoky, kde se odehrávalo jeho mučení!


„Moc vám děkuji, pane Stubbsi za poskytnuté infomace o tomto člověku! Nyní se musíme rozdělit! Sbohem a dožijte šťastně!“ poděkovala Is a už se zvedala, když ji Billy zastavil:,,Počkejte, slečno! Proč jste to vlastně chtěla to všechno vědět?“


„Chtěla jsem o něm všechno vědět, abych byla informovaná! V této době je o něm známo jen málo věcí!“ odpověděla neurčitě Is, když se otočila zpět na Billyho.


„Skutečně? A od té doby co zemřel Brumbál, tak ještě méně, že ano?“ odvětil Billy a začal se postupně přeměňovat na samotného Pána zla.


„Můj Pane! Vás bych v této mudlovské díře nečekala!“ poklekla Is na koleno před Pánem zla.


„Ani já tebe, Isabelo! Byl jsem dost překvapený, když jsem tvou podobu tahal z toho odporného Billyho, který už je dnes samozřejmě po smrti!“ odvětil ledově Pán zla a dodal:,,Jak jsi to zjistila?“


„Řekl mi to Brumbál těsně před svou smrtí! Ale ne všechno!“ odpověděla pokorně Isabela.


„Myslel jsem si to! Ví to ještě někdo?“


„Domnívám se, že ne, Mistře! Ale nejsem přesně informována!“


„Dobře! Mimochodem byl to skvělý plán! Myslím ten únik z mého hradu! Málem jsem ti uvěřil! Když jsme našli pana Malfoye a oživili jej, tak nám předal tvůj dopis, ale ještě předtím jsi mé Smrtijedy pořádně zmátla svými klony, které svůj úkol dělaly skvěle!“


„Děkuji vám za poklony, Mistře, je pro mne čest pro vás pracovat!“


„Už se můžeš normálně postavit!“


„Děkuji, pane!“


„Mimochodem: už jsem slyšel od pana Malfoye tvoje metody vyučování a řekl bych, že to zvládáš! Ale nemohla sis odpustit ten trest?“


„Ne, nemohla… máte s tím nějaký problém? Malfoy se nezmínil!“


„Ano! Zítra musí za mnou do Temného sídla z důvodu plánování jedné věci! Přesněji řečeno vánočního večírku, na který jsi zvána! Budou tam všichni Smrtijedi!“


„Bude mi ctí, můj pane! Chcete nějak pomoci s plánováním?“


„No pokud by sis mohla třeba někdy sednout o samotě s Dracem, když už jste spolu ve škole, a probrat s ním výzdobu a občerstvení?“


„Vynasnažím se na něj najít co nejvíce času, Mistře!“


„Skvěle! Už ti věří lidé z Řádu?“


„Ještě ne! Ale pokud se za mne postaví Potter, tak to nebude moc dlouho trvat!“


„Výtečně! Ještě se Draco zmínil o nějaké jiné podobě, kterou tam máš! Mohla by ses mi tak ukázat?“


„Samosebou, můj pane!“ souhlasila Is a okamžitě se jí začaly přebarvovat vlasy a oční panenky.


„Výborně! Takto by se tě určitě lekla dobrá polovina mých Smrtijedů!“ zasmál se Voldemort a dodal:,,Co jsi jim řekla o tom, co dnes večer děláš? Snad ne pravdu!“


„Jistěže ne! Vědí jen to, že jsem potřebovala urychleně odcestovat mimo školu! Asi se domnívají, že mě stále pronásledují Smrtijedi!“ odvětila Is.


„Ano! Už se musím vrátit zpět! Zatím nashledanou! Zprávy ti budu posílat po Dracovi!“


„Dobře, můj pane! Nashledanou!“ rozloučila se s Pánem zla Isabela a přemístila se zpět do Prasinek, ze kterých šla do Bradavic, kam se nemohlo přemisťovat!


„Stát! Kdo tam?“ zastavil ji hlas nějakého muže.


„Zdravím, Moody! To jsem já Isabel de L’Soel!“ odvětila Isabela.


„Heslo!“ vyštěkl Moody.


„Třikrát hádej!“ prohlásila Is a Moody ji pustil dál a doprovodil ji až k hradu.


„Kde jsi byla?“ zeptal se Is Moody.


„V Londýně! Nevěřil byste co všechno se tam dá zjistit! Jak se mají Weasleyovi v Americe?“odsekla Is.


„Mají se skvěle, ale stýská se jim po dětech!“


„Kdy se vrátí?“


„Na Vánoce! Možná tě pozvou k nim oslavovat!“


„Už něco mám, ale pokud se to nebude protínat, tak se k nim ráda přidám!“


„Co podnikáš?“


„To vás nemusí zajímat! Ale možná tak zjistím jména všech Smrtijedů, co jich na této planetě v područí lorda Voldemorta je!“


„Smím tě doprovázet?“


„Nevím… možná tam ale nebudeš moct!“


„Kam?“


„To by tě zajímalo, co? Ale ani já to nevím! Ale určitě se to brzy dozvím.“ odvětila Isabela a vešla do hradu.


„Dobrou noc!“ popřála Moodymu, který jen něco nesrozumitelně zamumlal a pak jí zmizel ve tmě.


Is si oddechla, když konečně byla sama a šla do svého kabinetu.
Na cestě jí odbíjely hodiny desátou.

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!