Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

30.kapitola

Hned po tom, co Harry a Ron vstali a oblékli se, tak zamířili i s Hermionou, která na ně čekala ve společenské místnosti, na snídani.

Když se nasnídali, tak čekali až přijde Isabela a půjdou do Komnaty nejvyšší potřeby.

Když konečně dorazila do Velké síně, tak vypadala hodně zachmuřeně a když se posadila k učitelskému stolu, tak se s nikým nebavila.

Jakmile se nasídala a vyšla z Velké síně, tak ji Harry i se svými přáteli následoval a zavolal na ni:,,Paní profesorko, prosím počkejte! Chci se vás na něco zeptat!“

Is se otočila a když uviděla svého bratra, tak si viditelně oddechla, ale pořád vypadala zamyšleně.

„Co se děje, pane Pottere?“ zeptala se ho a pozorně si jej prohlížela.

„Smím se vás zeptat na něco, ohledně právě probírané látky?“ odvětil Harry.

„Samozřejmě! Pojďte za mnou!“ prohlásila a vedla je do třetího patra, kde navštívili Komnatu nejvyšší potřeby.

„Co se stalo, Is?“ nechápal její zvláštní chování Harry, když jim už nějakou dobu něco vysvětlovala.

„Nic, co by tě mělo zajímat, bratříčku!“ odsekla Is a pokračovala, mírně naštvaně, ve svém výkladu.

***

Is se probudila probudila neuvěřitelně náhle, neboť měla noční můru o tom, jak jí Draco chtěl zabít, ale ihned ji zaplašila, protože věděla, že je to blbost a že se nic takového nikdy nestane! Netušila jak moc se může v takový jediný nepodstatný okamžik zmýlit!

Následně se oblékla, ale vyrušilo ji zaklepání na dveře. Is si tedy pospíšila a vyšla ven, kde stál Draco.

„Co si přejete, pane Malfoyi?“ zeptala se jej okamžitě a vyšla chodbou do Velké síně.

„Mohl bych si s vámi promluvit, paní profesorko?“ odpověděl otázkou Draco a potichu dodal:,,Ne tady! Někde, kde nás nemůže nikdo slyšet!“

Is přikývla a šla do třetího patra.

„Kam to jdeme, paní profesorko? Proč jsme nezůstali u vás v kabinetu?“ nechápal její cíl cesty Draco, ale když zastavili před kobelínem s obrazem Barnabáše Blouznivého, jak se pokoušel naučit troly balet, tak pochopil.

Is třikrát přešla okolo hladké stěny, v níž se následně objevily dveře a vešla do nich, následována Dracem.

Byla to celkem malá místnost v níž byl pouze malý stůl a dvě křesla. Na stole stála konvice s čajem a sušenky a stěny byly hladce bílé!

Oba se posadili a Is vyzvala Draca:,,Můžeš mluvit, tady nás nikdo nemůže odposlouchávat!“

„Ve tvém kabinetu taky ne!“ odsekl Draco, kterého naštvalo, že nemohli zůstat tam.

„Ale ano! I kdybych použila na dveře kouzlo, někdo by nás mohl slyšet a to by nebylo dobré! Co jsi mi chtěl? Spěchám!“

„Vždyť nemáš hodinu!“

„Ne, ale musím něco udělat!“

„Takže sis na mě našla čas?“

„Netýká se to tebe ani Vánoc!“

„Aha, tak nic… jak ses o nich dozvěděla?“

„Řekl mi to Pán zla!“

„Kdy?“

„Na to ti nebudu odpovídat! Proč jsi se mnou chtěl mluvit?“

„Jak by sis představovala tu výzdobu! Líbilo by se ti tam něco hodně ďábelskýho, nebo raději typicky vánočního? A co jídlo? Ostrý maso, nebo vánoční pudinky? A jaký pozvánky? Strašidelný, nebo roztomilý? Vyber si!“ vychrlil ze sebe Draco.

„Ještě si to rozmyslím! Můžu se tě teď na něco zeptat já?“

„Samozřejmě!“

„Čí to byl nápad? Vždyť samotného Pána zla, by to nenapadlo!“

„Byl to nápad Nagini! Má ráda Pána zla a přišla k názoru, že by se malé rozptýlení mohlo hodit!“

„A jak vám to řekla? Vždyť nikdo jiný kromě samotného Pána zla a Harryho Pottera nemluví hadím jazykem!“

„Napsala to do sněhu, už když jsme byli v horách!“

„Ona umí naše písmo?“

„Jednu dobu byla člověk a plnila přání Pána zla, a tak ho zná!“

„Aha! Tak fajn, v nejbližší době se s tebou spojím a probereme to! Teď se musím jít rychle nasnídat!“ prohlásila Is a zvedla se z pohodlného křesla.

Draco ještě chvilku seděl,jako by něco zvažoval a zrovna, když se Isiina ruka přibližovala ke klice, tak směrem ke dveřím vyslal paprsek kouzla, a proto Isabele nešly dveře otevřít.

Ihned jak to zjistila, tak se otočila na Draca, který mezitím došel až k ní.

„Proč nás vždycky předtím někdo vyrušil?“ zašeptal jí do ucha.

Is byla hodně naštvaná, ale z jeho blízkosti roztála.

„Nevím! Asi nám to není souzeno!“ odpověděla a jemně ho pohladila po hebkých blonďatých vlasech.

Draco se k ní přiblížil a políbil ji.

Byl to ten nejkrásnější polibek v Isiině životě, ale všechno krásné musí jednou skončit.

Draco se odklonil od Isabely a začal: „Is…?“

„Ano, Draco?“

„Chtěla bys se mnou chodit?“

„Ach, Draco…“ vydechla Is a hlasem plným zármutku řekla: „Nemůžeme… nefungovalo by to…“

„Proč ne?“ nechápal ji Draco, který věděl, že k němu něco cítí.

„Jsem učitelka a ty student…“

„To je zanedbatelné!“

„Možná tak pro tebe, ale ne pro mě… bylo by to moc nebezpečné! Pro nás pro oba!“

„Is, to mi přece nemůžeš udělat!“

„Je mi to líto, ale můžu Draco! Promiň, ale už se nesnaž být se mnou o samotě! Je to pro mě bolestné…“

„Ale Is…!“

„Ne, Draco! Já vím co chceš říci, ale nejde to!“ prohlásila Isabela a otevřela dveře, pouhým mávnutím ruky, a snažila se zakrýt slzy a smutek, že to musela udělat!

Pořád v ní převládal smutek a aby se nedostal na povrch, tak se Is raději s nikým nebavila.

Když odcházela, tak k ní přišel její bratr i se svými přáteli a všichni šli do Komnaty nejvyšší potřeby, kde se posadili na vypostrovanou zem a Is jim začala vysvětlovat přeměňování předmětů, které se pohybovaly. Když jim to vysvětlila (neobešlo se to bez Harryho otázek ne téma: Co se ti stalo?; na které stejně neodpověděla), tak přeměnila knihu na ptáčka a snažila se ho v letu trefit a po okamžiku se jí to povedlo a z ptáčka byla kniha.

„Jak jsi to udělala?“ divila se Hermiona, která to už zkusila, ale pořád se nemohla trefit.

„Měla jsem dost času na trénink! Nemáte na to náhodou jenom napsat pojednání?“ odvětila Is.

„Jo, ale když si to procvičíme, tak můžeme dostat body navíc!“ odpověděl za Hermionu Ron.

„Body navíc by se hodily Zmijozelu! Vy jste teď první!“ odsekla Is.

„Co se stalo?“ zeptal se Harry.

„Drahý bratříčku, já ti to nepovím!“

„Proč ne?“

„Je to jen moje věc a taky toho studenta, jemuž jsem vzala body! A zasloužil si to! Mimochodem Harry: ruším ti školní trest!“

„Proč?“

„Madam Pinceová nemůže a madam Pomfreyová taky ne! V úvahu připadá jen pan Filch, ale ten s něčím pomáhá Hagridovi, který tím pádem taktéž nemůže!“

„A co ty? Ten trest jsi mi přece uložila ty!“

„Jasně, ale já jsem každý večer mimo Bradavice!“

„Co podnikáš? Počkej budu hádat: ty mi to nepovíš!“

„Jistěže ne! Až přijde pravý čas!“

„A to bude kdy?“

„Uvidíš!“

„Bude to aspoň brzo?“

„Pokud mě nikdo nebude vyrušovat, tak jako se to stalo včera, budu s tím brzy hotová a všichni budeme mít konečně pokoj!“

„Od koho?“

„Stop! Už jsem řekla dost! Teď vás naučím pořádně mířit! Kouzla snad umíte!“ prohlásila Isabela tónem, který nebral žádné ohledy a její přátelé se dali do práce.

Na začátku jim to moc nešlo, ale pak se to povedlo Harrymu za pět minut a postupně zrychloval, zatímco Ronovi to trvalo o trochu déle, zatímco Hermiona to nezvládala vůbec, ale nakonec se jí to také povedlo.

„Proč mi to nejde?“ nechápala a snažila se zasáhnout letícího ptáka.

„Nemáš praxi ve famfrpálu! Tam musí člověk předvídat!“ prohlásil Harry a jediným mávnutím hůlky proměnil ptáčka v knihu, nadšen svým úspěchem.

Když to konečně zvládla i Hermiona, tak se rozešli – Isabela do svého kabinetu a Harry s Ronem a Hermionou zamířili na dvouhodinovku lektvarů.
Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!