Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

31.kapitola

Další dva a půl měsíce se odahrávaly v absolutním klidu, tedy až na pár roztržek mezi Harrym a Dracem Malfoyem, protože si Malfoy myslel, že Isabela mu dala košem jen kvůli Harrymu, se kterým nyní chodí, což dokazuje spousta času, který spolu ti dva strávili!

Jinak Harry se svými přáteli se snažili zvládnout sedmý ročník, kde na každém kroku stálo nějaké nebezpečí, jako další test jejich schopností! O víkendech jezdili do Prasinek, ale nikdy nepřekročili jejich hranice, protože je hlídali členové Řádu. Ve volném čase, mezi hodinami je doučovala Is v Komnatě nejvyšší potřeby a několikrát se k ní přidala i Tonksová, kterou překvapily stále vzrůstající schopnosti Rytířů!

Isabela každý večer odjížděla z Bradavic a hledala důkazy o tom, že lord Voldemort je nesmrtelný jedině kvůli viteálům, které si vyrobil a jedině díky nim přežil to, jak jej Harry porazil. Také pátrala po jeho minulosti, aby alespoň přibližně věděla, kde se zdržoval a tudíž na kterých místech mohl ukrýt své viteály! Někdy jezdila pryč i na několik dní, kdy ji v jejích hodinách zastupoval sám ředitel, a zkoumala největší záhady bílé i černé magie! A zjistila ohromnou spoustu věcí, o kterých se ale nikomu nezmiňovala, protože nevěděla, jak by na to lidé reagovali. Když byla ve škole a procházela chodbami, tak se s ní snažil o samotě promluvit Malfoy, což Isabela řešila školními tresty v knihovně, kde musel čistit staré knihy, zničené studenty nebo věkem.

Už se blížily Vánoce a jednou večer, když Is seděla u učitelského stolu a skvěle se bavila s ostatními profesory, tak před ní přistála sova. Ale nebyla to obyčejná sova… měla černou barvu a černé oči a nesla uhlově černý dopis.

Skoro všichni ve Velké síni znali pověst o Temné sově, nositelce špatných zpráv, která patřila lordu Voldemortovi a posílala výhružné dopisy jeho obětem a pozůstalím po nich.

Náhle celá Velká síň ztichla a všichni se dívali, na počínání Isabely.

Ta se podívala na ředitele a ten kývl: to bylo znamení, že má okamžitě vypadnout z Bradavických pozemků, poněvadž kouzlo ukryté ve zdánlivě bezpečném dopisu mohlo rozmetat školu na kousky.

Is se zvedla a odešla z Velké síně… pak ze školních pozemků a skončila u Prasinek, kde otevřela dopis.

Z dopisu se vyvalil temný dým a před Is se náhle zjevila Narcisa Malfoyová, která jakmile se plně zhmotnila, tak se kolem sebe rozhlédla a když viděla, že je nikdo nemůže vidět a ani slyšet, tak spustila:,,Byla jste pozvána na speciální smrtijedský vánoční ples, pořádaný Hadem čarodějem! Přijímáte pozvání?“

„Samozřejmě!“ odvětila Is.

„Dobře tedy – ples se uskuteční v Temném sídle, 24. prosince přesně ve 13:00! V tu dobu se přemění tento dopis v přenášedlo pro jednu osobu a vy se objevíte na výše jmenovaném místě. Je požadováno, abyste na sobě měla smrtijedskou pláštěnku, ale po Zahájení všechny zmizí a vy pod ní proto musíte mít společenský hábit! Zakázány jsou předměty bílé a černé magie a hůlky! Hůlka vám bude odebrána u vstupu, ale v případě nebezpečí se objeví ve Vaší kapse! Vyslechla jste si celé zadání?“

„Ano!“ souhlasila Is.

„Souhlasíte se zákazem?“

„Samosebou!“ odvětila Is.

„Pak je to všechno od Pána zla!“ odsekla Cisa a konečně se posadila na nedaleký kámen.

„Is… jak jsi mu to mohla udělat?“ zeptala se Cisa nejednou Isabely úplně jiným tónem hlasu, než mluvila doposud.

„Co? Komu?“ nechápala ji Is.

„Dracovi! Zlomila jsi mu srdce…“

„Bylo to pro jeho vlastní bezpečí!“

„Vysvětli mi to, prosím!“ vybídla ji Cisa a pozvedla k Is hlavu, ta se zarmouceně posadila vedle ní a začala mluvit o tom, že jejich vztah by nikdy nemohl fungovat, protože jsou oba úplně jiní a také by to nešlo, když je Is profesorka a Draco student. Pak ještě Is řekla, že by to asi nepřivítalo jejich okolí, protože Draco je Smrtijed, což Řád ví, a ona je na straně dobra!

„Tohle všechno je proti nám!“ zakončila svůj dlouhý monolog Isabela.

„Chápu tě, Is, ale proč to nemůžete utajit před Řádem?“ prohlásila Cisa.

„Nejde to! Mají mezi Smrijedy informátora a tak všechno ví! Kdyby se to dověděli, tak by mi přestali věřit a já bych byla pro Pána zla k ničemu!“ odsekla Is.

„Asi máš pravdu… ale stejně tě nechápu! Zatím nashledanou.“ řekla Cisa a přemístila se pryč, takže se s ní Isabela ani nestihla rozloučit.

Pak se Is vrátila do školy. Když vešla do Velké síně, tak tam bylo najednou ticho a všechny pohledy byly namířeny na její osobu.

Isabela se na nikoho nedívala a šla dál až k učitelskému stolu, kde si sedla na své místo a pustila se do jídla.

Po celou tu dobu si zachovávala neutrální výraz, ale když dojedla a pořád byli všichni zticha, tak odložila příbor, rozhlédla se kolem sebe a začala se smát.

Nejdříve potichu, ale pak její smích přidal na decibelech a rozezněl se celou Velkou síní.

Nebyl to smích od srdce, ale také ne úplně ledový… byl takový, jako by se snažil shodit všechny okolo sebe, ale přitom mluvit o tom co se stalo a všechny zbavit strachu z toho, že nasal lord Voldemort.

O tom všem vypovídal pouhý smích, ale stejně to nikdo nepochopil!

Když se Is dosyta zasmála, tak nasadila přísný obličej až se všichni studenti (možná i část profesorů :)) lekli!

Pozorně se zahleděla do očí jednoho studenta, aby pomocí Nitrozpytu zjistila, co se tu dělo v době její nepří tomnosti a zděsila se!

Rudolf totiž studentům řekl, že ten dopis byl z psychiatrického oddělení nemocnice sv. Munga pro kouzelnické choroby, neboť ona takovéto sovy používá! A zakázal o tom studentům mluvit, i před Isabelou.

Is rozzuřeně vylétla od učitelského stolu, ale pak se uklidnila.

„Jak chcete, pane řediteli! Jdu si zabalit věci.“ prohlásila ledově klidným hlasem a odešla.

Utíkala chodbami a snažila se skrýt slzy.

Za sebou slyšela kroky, ale postupně zrychlila do takového tempa, jemuž se nemohlo vyrovnat ani koště (přesněji řečeno pohybovala se rychlostí světla)!

Když konečně byla u sebe v kabinetu, tak si začala rychle balit, ale mírně ji vyrušily kouzlem rozražené dveře.

„Nemáte právo sem takhle vtrhnout, Rudolfe!“ otočila se na nově příchozího Isabela s ledově klidným hlasem.

„Nemáte právo vnikat studentům do myslí!“ odsekl Rudolf.

„Nemáte právo jim říkat, že jsem blázen!“

„Nic takového jsem jim neřekl…“

„Ale přesto si to myslí!“

„Jak jinak jsem jim to měl vysvětlit?“

„Měl jste jim říci pravdu!“

„Pravdu?! Že ti psal samotný lord Voldemord?“

„Tak ty říkáš jeho jméno?! Udivuji se tvé opovážlivosti!“

„Mluvíš jako pravá Smrtijedka!“

„Nemyslím to tak, že by mi to vadilo… myslím to z toho důvodu, proč bylo zakázáno to jméno vyslovovat!“

„Na to se zapomnělo!“

„Ne, úplně! Našla jsem materiály v domě svých adoptivních rodičů odkazujících na událost před padesáti lety!“

„To je nám chytrá holčička! A co jsi zjistila?“

„To ti nepovím! Stačí jen, že chci tvé dobro a to znamená nevyslovovat to jméno!“

„Proč?“

„Pak jsi v nebezpečí!“

„Skutečně? V jakém?“

„Takovém, které stvořil sám Pán zla!“

„V tom případě je v nebezpečí ještě několik dalších lidí!“

„Například?“

„Harry Potter a Remus Lupin! Nikdo další není!“

„A co Hermiona Grangerová?“

„Proč jsi vždy lépe informovaná než já?“

„Ty ty informace nepotřebuješ, zatímco já po nich jdu s velkým nasazením!“ prohlásila Is a upřeně se řediteli Bradavic podívala do obličeje a zjistila, že se mu přes něj převalil stín strachu.

„Čeho se bojíš Rudolfe?“ zeptala se Isabela Brouska juniora.

„To tě nemusí zajímat!“ utrhl se na ni a pokračoval:,,Ty tu zůstaneš, protože já nemám žádného náhradního učitele! Jsi tu v bezpečí!“

„A co chceš dělat s tou pomluvou, kterou jsi vypustil do studentsva a profesorstva této školy?“ vypálila Is.

„Okecat ji!“

„Jak?“

„Že jsi v pořádku! Přišly ti jen výsledky nějakých testů!“

„Ne! Odmítám pokračovat v té lži! Řeknu jim, že skutečně nejsem blázen, ale že mi přišel dopis od jednoho člověka a ta sova spadla do černé barvy!“

„To ti nezbaští!“

„Je mi jedno co zbaští a co ne! Hlavně ať si nemyslí, že jsem blázen!“

„Co ti vlastně přišlo?“

„Něco, co mi v budoucnosti hodně pomůže!“ prohlásila vyhýbavě Is.

„Jak myslíš! Takže tedy neodejdeš?“

„Zatím ne!“

„Kdy?“

„Až přijde pravý čas!“

„To říkáš pořád!“ prohlásil zčistajasna hlas osoby, která je celou dobu poslouchala.
Poslední komentáře
28.08.2007 00:07:17: jasne chapu, divim se jak to muzes bez netu vydrzet, ale pekne se to zamotava prestavam vedety co si...
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!