Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

33.kapitola

Harry to nevydržel a zakřičel:,,Néééééééééé!“ a pak se rozplakal.

Malfoy se jen podíval na Isiino mrtvé tělo a následoval se Harryho příkladu.

Pak náhle do učebny vtrhli Tonksová, Lupin, Ogden a McGonagalová a rozeběhli se k Isabele.

„Ne, to není možné!“ prohlásila Minerva a začala brečet do Peterova pláště.

„Byla to tak milá a nadaná dívka!“ řekl Peter a objal Minervu kolem ramen.

Tonksová to ale nevzdávala: položila své ruce na Isiiny tváře a na chvilku zavřela oči.

Pak je náhle otevřela a řekla:,,Harry a… Draco, odneste Isabelu na Ošetřovnu a zůstaňte tam s ní! Rone, Hermiono a Remusi, okamžitě informujte Rudolfa a ostatní o tom, co se stalo! Petere… ty půjdeš se mnou!“ pak se každý chopil svého úkolu a když odcházeli, tak Tonksová dodala:,,Minervo… uklidni studenty a pošli je do společenských místností! Hlavně ať jsou v bezpečí, ty nestvůry by se totiž mohly vrátit!“ Minerva přikývla a začala uklidňovat studenty.

„Odneseš ji ty nebo já?“ zeptal se Draco Harryho.

„Já ji vezmu! Tobě nevěřím ani za mák!“ prohlásil Harry a vzal Isabelu do náruče.

Draco jen smutně přikývl a pomalu šel za Harrym do Ošetřovny.

„Co se stalo?“ zeptala se jich madam Pomfreyová, když tam oba přišli a okamžitě k Harrymu přisunula postel, aby na ni mohl Isabelu položit!

„Napadla ji nějaká zmutovaná zvířata! Říkala nám, že byla jedovatá!“ odpověděl Draco.

„Ach tak… viděli jste je?“ zeptala se jich madam Pomfreyová, zatímco zkoumala, jestli má Is ještě nějakou naději.

„Jen jsem je letmo zahlédl… nedovedl bych je popsat…“ odvětil Harry zamyšleně.

„Dobře! Teď mě prosím omluvte, něco zkusím! Snad to bude fungovat!“ prohlásila ošetřovatelka a Harry s Dracem odešli před Ošetřovnu.

„Hele Malfoyi…“ začal Harry.

„Co je Pottere?“ vyštěkl Malfoy, ale ne moc naštvaně.

„Co máš s Isabelou?“ zeptal se ho narovinu Harry.

„Neměl bych se spíš ptát já, co s ní máš ty?“ odsekl Draco.

„Ty jsi s ní chodil?“

„A ty?“

„Já nikdy!“

„Tak proč se tak chováš?“ chtěl vědět Draco.

„Nemohl bych s ní chodit!“

„Proč ne?“

„Víš já s Is nikdy nechodil, nechodím a ani nebudu chodit!“

„Jasně, že nebudeš, když je mrtvá!“

„To asi ne…“

„Tak proč se tak k tobě chovala? A proč si mě nevšímala?“ vybuchl Draco a snažil se zadržet slzy, které se mu draky do očí.

„Nevím, jestli bych ti to měl říct…“ zaváhal Harry.

„Proč ne?“

„Jsi Smrtijed!“

„Nechci být…“ vydechl Draco, čímž Harryho dostal.

„Cože?“

„Nechci být Smrtijed, stačí? Je to hrůza, ale teď už nemůžu couvnout!“

„A nešlo by s tím něco udělat?“

„Ne!“

„Můžu mít další otázku?“

„Jasně!“

„Co teda máš s Is?“

„Nic… ale chtěl jsem mít!“

„A ona?“

„Ne… asi proto mě to tak moc vzalo!“

„Aha! Kvůli tobě byla pryč každý večer?“

„Ne!“

„A proč teda?“

„To už asi nikdy nezjistíme…“ řekl smutně Draco a sklopil oči.

Najednou se kolem nich prohnalo několik lékouzelníků v citronových hábitech a vtrhli do Ošetřovny. Harry a Draco se po sobě vyděšeně podívali a vběhli tam za nimi.

Ale viděli jen to, jak Is nakládají na speciální nosítka a pomocí Letaxu ji někam přepravují.

„Madam Pomfreyová, co se to děje?“ zeptal se ošetřovatelky Harry.

„Zjistila jsem, že jí stále pracuje mozek a plíce a srdce naštěstí taky, takže to asi přežije! Poslala jsem ji ke Sv. Mungovi, tam se snad uzdraví! Vy se okamžitě uklidněte a odejděte do svých společenských místností!“ řekla ošetřovatelka a oni odešli.

Na cestě spolu nepromluvili jediné slovo, a když každý šel do své společenské místnosti, zabrán do vlastních myšlenek, tak po cestě nepotkal ani živáčka!

„Tak co, Harry?“ zeptal se Harryho Ron, když došel do společenské místnosti.

„Odvezli ji k Mungovi!“ vydechl Harry.

„Takže je v pořádku?“ zeptala se Harryho Hermiona.

„Nevím… seběhlo se to tak rychle!“ řekl Harry a řekl jim vše o jeho rozhovoru s Malfoyem.

„Že by se nám Draco polepšil?“ zeptal se z legrace Ron, ale když po něm Hermiona hodila výhružný pohled, tak se přestal smát.

„Já nevím! Nemohla to být nějaká bouda Ty-víš-koho, Harry?“ chtěla znát Harryho názor Hermiona.

„Říkal to tak přesvědčivě… já… nevím co si mám myslet… pokud měl něco s Is… a ta mu věřila… tak může být hodnej… je to složitý!“ řekl Harry, a pak odešel do ložnice, protože potřeboval být sám.

Ron s Herminou nahlas probírali různé možnosti, jak z toho vyklouznout, ale nic nemohli vymyslet! Uvažovali totiž nad tím, jak to vysvětlí svým spolužákům, protože slyšeli mnoho a měli všetečné otázky.

Harry přemýšlel nad událostmi celého dne, když se hradem rozlehl hlas Minervy McGonagalové: „Všichni studenti mají zakázáno pohybovat se po jiných prostorách školy, než jsou jejich společenské místnosti a ložnice samotní nebo ve větších skupinách! Je to povoleno pouze za přítomnosti učitele! Jídlo bude dnes večer posláno do společenských místností! Konec hlášení!“

O hodinu později, kdy Harry došel k názoru, že si musí co nejdříve promluvit s Isabelou a Dracem, sešel do společenské místnosti, kde se, spolu se svými přáteli, bez jediného slova najedl.

Když dojedli, tak Ron s Hermionou hráli šachy, zatímco Harry si sedl do svého oblíbeného křesla u krbu a pozoroval šlehající plameny! Vzpomínal, jak se v krbu, když byl ve čtvrtém ročníku objevila hlava jeho kmotra Siriuse Blacka a vzpomněl si na to, jak moc ho měl rád a jak málo času spolu prožili! Sirius mu nahradil rodiče a když zemřel byla to pro Harryho velká rána!

Pak si připomněl Albuse Brumbála, člověka, který ho jako malého odnesl na práh Dursleyových, daroval mu neviditelný plášť a byl pro něj oporou, rádcem a učitelem! To on Harrymu ukázal, jak zabít lorda Voldemorta a Harry byl přítomen u jeho smrti… stejně jako u smrti Siriuse… a nyní i jeho sestry… Isabely… Is mu byla ze všech jmenovaných nejdále, a přesto nejblíže! Nepřipustil si, že by mohla někdy zmizet z jeho života natrvalo, tak jako jeho rodiče… Brumbál… a Sirius…

„Jsi v pořádku, Harry?“ zeptal se jej jemný dívčí hlas a vytrhl ho tak ze snění! Když Harryho ovanul závan květinové vůně, tak poznal, že je to poslední z lidí, kteří mu zbyli v jeho životě… Ginny Weasleyová!

„Ne… byla jedním z posledních lidí, kteří se o mě zajímali, radili mi a naučili mě něco!“ odvětil Harry.

„Vždy je naděje…“ řekla Ginny, když v tom se odklonil portrét Buclaté dámy a do nebelvírské společenské místnosti vešli zbývající Rytíři dobra.

Harry si ihned stoupl, a když na něj kývli, tak k nim přistoupil, stejně jako Ron a Hermiona.

„Můžu jít s vámi?“ zeptala se jich Ginny a profesorka McGonagalová zavrtěla hlavou, stejně jako ostatní Rytíři.

„Jistěže můžeš!“ prohlásila Tonksová, usmála se na Ginny a dodala: „Běž se obléknout do něčeho teplejšího! Harry, Rone, Hermiono, jděte se převléknout do rudých plášťů! Pak se vraťte sem, tady na vás bude čekat Peter a s ním půjdete do Vstupní síně! Tam na nás počkáte a odejdeme mimo Bradavice! Vy ostatní zůstanete zde a budete čekat na rozkazy pana ředitele!“

Harry a jeho přátelé se šli okamžitě převléknout.

„Tý vado, kam si myslíš, že půjdeme?“ zeptal se Harryho Ron, když byl ve svém rudém hábitu a prohlížel se v zrcadle.

„Netuším! Raději se nechám překvapit! Ale nejspíš to bude nějaká schůze Rytířů, protože tohle se musí projednat!“ odpověděl Harry a obdivoval svou sponu na plášti. Když se oba patřičně nabažili svých vzhledů, tak sešli dolů do společenské místnosti, kde se na ně upíraly pohledy všech přítomných, poněvadž vypadali jako bytosti z jiného světa.

Harry s Ronem přistoupili k Peterovi, který se s nimi následně telepaticky spojil.

‚Co se děje, Petere?‘ zeptal se Harry Petera.

‚Musíme si něco vyřídit! Všichni!‘ odvětil Peter.

‚A proč jde s námi i Ginny?‘

‚Netuším! Tonks nám to nechce říct!‘

‚Takže ona s tím má také něco společného?‘

‚Vypadá to tak!‘

‚Aha… půjdeme i k Mungovi?‘

‚Samozřejmě! Toho bereme přednostně, protože s námi cestuje ještě někdo!‘ prohlásil Peter, ale ihned ukončil jejich rozmluvu, protože přišla Ginny s Hermionou a všichni se pak vydali do Vstupní síně.

Čekali tam několik minut, když konečně, uviděli, jak k nim přichází Tonksová, Remus a Minerva a za nimi se vleče ještě jedna postava, zatím ukrytá v temnotě, z níž se později vyklubal Draco a nikdo jeho přítomnost nijak nekomentoval.

„Můžeme vyrazit!“ řekla nadšeně Nymfadora a všichni šli ven z Bradavic a jejich pozemků.

Během cesty si Harry i ostatní (kromě Ginny a Malfoye) všimli, že je pozorují slídivé oči strážců hradu, ale nevnímali je.

Když byli konečně u bran bradavických pozemků, tak se k nim otočila Tonksová a řekla: „Takže nyní se přemístíme ke Svatému Mungovi pomocí přenášedla a potom zajdeme do oddělení poranění kouzelnými tvory, kde by se měla nacházet Isabela! Teď se chyťte tohoto míče a jedeme!“

Všichni se chytli míče na fotbal, pak měli pocit, jako by jim někdo za pupík zarazil hák a potom se náhle objevili u Svatého Munga.

 

 

Poslední komentáře
02.09.2007 15:33:03: Některým kouzelníkům nebyl mudlovský svět ukradený a tím pádem si mohli oblíbit i jeho sporty, jež n...
01.09.2007 19:22:23: souhlasim pochybuju ze by kouzelnici znali fotbal
31.08.2007 08:52:39: jo to vim ale pride mi to trosku divny, ale to mas fuk ty si autorka:)
31.08.2007 07:26:29: To je přenášedlo a jestli jsi pozorně četl Rowlingovou, tak musíš vědět, že přenášedlem může být cok...
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!