Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

34.kapitola

Minerva přistoupila k čarohostesce, která tam pracovala, a zeptala se jí, na kterém pokoji leží Isabela.

Čarohosteska si Minervu bázlivě prohlédla, a pak řekla, že by měli jít do prvního patra, ale že v pokoji Isabela asi ještě nebude, neboť ji Oživují!

Celý průvod tedy zamířil do prvního patra, kde se sháněli po Is a pak se konečně od jednoho léčitele dozvěděli, že Is je stále v opatrování lékouzelníků, a že když si sednou, tak je budou pravidelně informovat o průběhu Oživování!

Sedli si tedy na rovrzanou lavičku a čekali.

Přibližně po deseti minutách, k nim přišel jeden lékouzelník, který vypadal neuvěřitelně unaveně a vyšel právě z těch dveří, které vedly do místnosti, kde oživovali Isabelu.

„Vy jste tu kvůli Isabele?“ zeptal se neadresně, protože nevěděl na koho se má zaměřit.

„Ano! Jak je jí?“ opáčil Harry, který se chopil iniciativy.

„Všechny funkce potřebné k životu jsou už v částečném provozu, ale nehodlá se vzbudit z kómatu! Nedovedeme ani přesně říci, kdy se probudí, nebo jestli se vůbec probudí! Nyní mne omluvte, musím se tam vrátit!“ odpověděl lékouzelník.

Harry se zachvěl hrůzou nad tím, co se stalo jeho sestře, ale náhle mu někdo, kdo seděl vedle něj pevně stiskl ruku.

Harry se otočil a uviděl Ginny, která se na něj povzbudivě usmála a dál svírala jeho dlaň.

Ten dotek Harryho uklidnil, ale zároveň mu naháněl strach: co když Voldemort zjistí, že má Harry rád Ginny a bude se jí snažit něco udělat? Harry pochyboval, že Voldemort to nezjistil, ale bál se jen na to pomyslet, protože mu to nahánělo nevyslovitelnou hrůzu.Harry proto Ginnyinu ruku raději pustil a nedbal na její nechápavé pohledy… raději se oddal svým myšlenkám, které jej, znovu po dlouhé době, navedly přímo k viteálům, o nichž Harrymu řekl bývalý ředitel Bradavické školy čar a kouzel Albus Brumbál!

Had… šálek… něco co patřilo Roweně z Havraspáru nebo Godriku Nebelvírovi… toto byly zbývající viteály, které zůstaly neobjeveny! Tedy Harry ani Brumbál netušili, kde se nachází poslední viteál: medailonek Salazara Zmijozela, ale Harry se domníval, že ten tajemný čaroděj nebo čarodějka s iniciálami R.A.B., který medailonek získal už před nimi, viteál už určitě zničil!

Takto Harry uvažoval ještě další dvě hodiny, kdy se Rytíři (až na Harryho) střídali v nošení jídla a pití, kterého se nedotkl jak Harry, tak Draco, který byl plně oddán svým myšlenkám a tajně sváděl silný vnitřní boj!

Po těch dvou hodinách se konečně objevil ten lékouzelník, co předtím, jenže teď vypadal o několik let starší, jak byl unavený.

„Co se stalo?“ vyskočil Harry na nohy.

„Nic, právěže nic… tělo i mozek funguje normálně, ale ona se stále neprobouzí! Asi nám nezbývá než čekat!“ odvětil lékouzelník.

„Čekat… jak dlouho?“ zeptal se jej Draco.

„Hodinu… den… týden… měsíc… rok! Nejsme schopni to přesně zjistit!“ prohlásil lékouzelník.

Při jeho prvním slovu všichni přítomní povyskočili, ale jak mluvil dál, tak je zbavoval naděje.

„To snad nemyslíte vážně! Musíte něco udělat! Vždyť ovládáte kouzla, pro pána krále a máte spoustu lektvarů! Copak nic neuděláte?“ vybuchl náhle Draco.

„Uklidněte se, mladý pane… už jsme udělali všechno co jsme mohli a uměli… Povzbuzovací lektvar… kouzlo Renervate maxima… prostě ji nic nedokáže probudit!“ odsekl lékouzelník.

Draco potom ztichl, ale jenom proto, že se otevřely dveře pokoje a z nich, pomocí kouzla se vznášející, vyletěla Isabela a za ní vyšlo nejméně deset lékouzelníků.

„Pozvali jsme nejlepší experty i z jiných částí Země! Ale prostě se se nic nedá dělat!“ řekl znovu lékouzelník, aby obhájil sebe a své spolupracovníky, ale nikdo ho neposlouchal, protože se všichni rozeběhli k Isabele, která vypadala, jako by spala!

Lékouzelníci ji dopravili na pokoj, kde ji uložili na postel a celá skupinka je následovala!

„Stop! Jen po dvou!“ zastavil je ale jeden lékouzelník, a proto šli jako první Harry s Dracem.

„Je strašné ji takto vidět!“ řekl Draco smutně a pohladil Isabelu po tváři.

„Je strašné nevědět, kdy se probudí!“ odvětil Harry a přitáhl si jednu židli, aby si na ni mohl sednout, stejně tak Draco.

Několik desítek minut tam jen tak seděli a rozmlouvali spolu beze slov a pak odešli ven.

„Půjdete tam taky?“ zeptal se Harry ostatních.

„Ne, musíme si pospíšit!“ odvětila Nymfadora a pokračovala: „Draco, ty se tady s Peterem přemístíš zpátky do Bradavic! My ostatní půjdeme jinam!“

„Ale co škola?“ nechápala Hermiona.

„Škola se pro dnešek ruší a zítra je sobota! Celý víkend nám snad bude stačit!“ odvětila Nymfa a sledovala, jak se Draco a Peter chytají přenášedla, které je odneslo do Bradavic.

„Pojďte za mnou!“ vyzvala je Tonks a všichno ji následovali, když došli na konec chodby, která se nacházela v prvním patře, tak se před nimi objevily dveře.

„Co to má znamenat?“ nechápal to náhlé zjevení dveří Ron.

„To je Teleportovací místnost! Zjevuje se nám v nouzových případech, a proto jsme prakticky nevystopovatelní v jakékoliv budově, odkud není úniku!“ vysvětlil mu to Harry.

„Správně Harry! Rone, příště lépe sleduj Isabelinu výuku!“ prohlásila Minerva.

„Vy o ní víte, paní profesorko?“ zeptal se Minervy Ron, který to celé už přestal chápat.

„My všichni o tom víme, Rone! A říkej mi Minervo! Harrymu to nedělá problémy, že ne?“ odvětila Minerva.

„Ani ne, Minervo!“ souhlasil Harry a když viděl, jak se tváří Hermiona a Ron, tak pokračoval: „ Vždyť jsme si rovni, a proto si tykáme nehledě na naše postavení ve společnosti, pohlaví a věk! Příště se fakt líp učte!“

Poté všichni vstoupili do Teleportovací místnosti, kde bylo devět židlí, dlouhý stůl a další dveře.

„Posaďte se a buďte tu jako doma!“ vyzvala je Tonks a sedla si na židli v čele stolu.

Harry si sedl po její pravé ruce a Remus po levé.

Minerva se posadila vedle Harryho.

Vedle Remuse si sedl Peter, vedle kterého byl Ron a naproti Ronovi seděla Hermiona.

„A co já?“ zeptala se Ginny.

„Posaď se na Isiinu židli… v této době budeš její Náhradnicí!“ odvětila Tonks a Ginny se posadila, i když tu druhou část Tonksiiny věty nepochopila: „Jak Náhradnicí? Tojako za ni budu učit?!“

„Ale, ne! Asi by to měl Ginny někdo vysvětlit úplně od začátku! Kdo se hlásí?“ zeptala se Tonks, ale nikdo se neozýval.

„Tak fajn… já to nebudu, protože jsem jen dozor… nejvyšší postavení zaujímá Země, ale ta není přítomna… budiž tedy: Vzduch alias Harry Potter!“ prohlásila Nymfadora.

A Harry tedy začal… řekl Ginny vše o Rytířích a jejich údělu… nakonec jí řekl, že on ovládá vzduch, Isabela rostliny, Ron vodu a Hermiona oheň! Zatímco Remus předvídá, Minerva posouvá věci pouhým pohledem a Peter čte myšlenky. A ona Ginny má být nyní Náhradnicí Isabely, protože není jasné, kdy se vrátí!

„A až se uzdraví, tak zase budu normální?“ zeptala se Ginny a snažila se skrýt zklamání, protože se domnívala, že ji Rytíři chtějí jenom využít k tomu, aby Nahradila Isabelu a pak se vrátila zpět do svého normálního života!

Rytíři pokrčili rameny, ale Tonks řekla: „Co myslíš?!“

„Že ano!“

„V tom případě se mýlíš!“ odvětila Tonks, a když viděla Ginnyin překvapený pohled, tak prohlásila: „Dnes tu nejsi jen proto abys se stala Náhradnicí Isabely! Byla jsi vybrána, abys se stala mou Dědičkou!“

„Cože? Takže já budu Léčitelka, Rádce a Instruktorka?“

„Ano! Jsi ráda?“

„Ráda?! Jsem nadšená! Nebavilo by mne pořád jenom bojovat! Tohle aspoň bude zábava!“ odvětila nadšená Ginny.

„Jak se odtud dostaneme?“ chtěl vědět Ron.

„Vyjdeme dveřmi!“ odvětila prostě Hermiona.

„To vím taky! Ale jak víte kde se objevíme?“

„To neurčuje místnost, ale my! A my se nyní chceme dostat na Grimmauldovo náměstí!“ prohlásila Tonksová.

„Dobře… a kdy tam budeme?“ zeptal se znovu Ron.

„Až budeme chtít!“ odvětila Tonks.

„A kde jsme teď?“ zajímala se o jejich polohu pro změnu Ginny.

„Nikde… v tom spočívá kouzlo Rytířů!“ odpověděl jí Harry.

„Super! Takže… ale co teď budeme dělat?“ zeptala se Ginny, která stále hodně věcí nechápala.

„Harry, Ron, Hermiona a já tě půjdeme naučit užitečná kouzla a užívání tvých nových schopností, zatímco ostatní půjdou pomoci Fénixovu řádu!“ prohlásila Tonks a spolu s vyjmenovanými lidmi vstoupila do domu číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí v Londýně.

Tam strávili celý víkend a následně se všichni vrátili do školy a trénovali.

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!