Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

36.kapitola

Dosud bezvládná postava sebou na bílé posteli, v bílém pokoji, škubla a následně prudce otevřela oči a posadila se.

Ihned ji začala bolet hlava a začala si vzpomínat na všechno, co se stalo a jak se tady objevila.

„Krucinál! Zajímalo by mě, jak dlouho tu jsem!“ řekla si pro sebe Isabela a stiskla tlačítko na stole, které sloužilo k přivolání ošetřovatelky.

Během jedné minuty se ve dveřích objevila mladá blondýnka, která se usmála ihned, jak uviděla, že se Isabela probrala.

„Jak vám je, slečno de L’Soel?“ zeptala se ošetřovatelka.

„Je mi dobře… kolikátého je?“ opáčila Is.

„22. prosince!“

„To už jsem tu tak dlouho?“ nechápala Is.

„Ano… byla jste v bezvědomí!“ zatímco to ošetřovatelka říkala, tak kontrolovala její životní funkce.

„Byl tu za mnou někdo?“ zajímala se Is.

„Ano!“

„Harry Potter?“

„Ano… a s ním i ten roztomilý Draco Malfoy…“ vydechla nadšeně ošetřovatelka.

„Skutečně? To je zvláštní… Jiná otázka: jsem v pořádku?“ zeptala se Is.

„Ano, ale ještě si vás tu necháme na pozorování! Teď vypijte tohle!“ řekla a podala Is malou lahvičku.

Is vypila odporný lektvar a pak usnula, ale nespala moc dobře… zdál se jí totiž velice divný sen!

Do jejího pokoje vešla skupinka černě oblečených postav a jedna z nich ji vzala do náruče.

Pak všichni odešli a pomocí přenášedla se dopravili do nějakého lesa. Pak vešli do obrovského hradu a Is odnesli do černě zařízeného pokoje a položili ji do neuvěřitelně měkké postele, na které byly sametové přikrývky… pak z pokoje odešli!

Nic jiného si Is ze svého snu nepamatovala a pak se probudila.

Byla připravená na tu hnusnou bílou, a proto ji hodně překvapilo, když se probudila v černém pokoji, ne nepodobném tomu, o kterém se jí zdálo.

Leknutím se posadila a zjistila, že na sobě má stále nemocniční pyžamo, ale na židli vedle její postele je zelený hábit, který je vyšívaný stříbrnou nitkou.

Převlékla se a vyhlédla z okna. Ihned jí došlo, kde to je – byla znovu v sídle Temného pána a uvědomila si, že ten sen nebyl sen, ale skutečnost.

Když stála u okna, tak se otevřely dveře a do jejího pokoje vstoupila Narcisa Malfoyová.

„Is! Už jsi vzhůru? To je úžasné!“ prohlásila Cisa a objala Is.

„Zdravím, Ciso! Jak se máš? A co Lucius? Doufám, že vás oba zítra uvidím na tom plese!“ řekla Is, která byla nadšená, že Cisu opět vidí.

„Mám se dobře, ale vrtá mi hlavou Draco… poslední měsíc je nějaký posmutnělý… no to je jedno! Jasně, že nás tam uvidíš! A teď pojď se mnou! Musíme to připravit, jinak Pán bude zuřit!“ řekla Cisa a táhla Is z pokoje, až do Hlavního sálu, kde už se připravoval ples.

„Kde je Mistr, Ciso?“ chtěla vědět Is, neměla totiž ráda, když ji Pán zla nečekaně překvapil, když to nejméně čekala.

„Má poradu… to víš, když je tady tolik lidí, znamená to spoustu zvědavých uší a náš Pán to skutečně nemá zapotřebí! Proč? Těšila jsi se na něj?“

„Jen jsem se ho chtěla na něco zeptat… no nic, to počká! Jdeme na to!“ zasmála se Is a obě se přidali k lidem, kteří zdobili hlavní sál hradu.

Pracovalo se až do jedenácti hodin večer, ale se svým dílem byli všichni spokojeni! Potom šli spát.

Když Is usínala, tak myslela na to, jak má upozornit svého bratra na to, že je v pořádku.

Probudila se dost brzy, ale nevnímala to, protože se ihned vrhla na dárky, které byly v nohách její postele.

Od Narcisy a Luciuse Malfoyových dostala několik knih o černé magii a několik sladkostí, které jí upekl jejich domácí skřítek. Pak tam bylo ještě několik dárků od různých Smrtijedů a většinou to byly knihy o černé magii a lektvarech. Dárek od Severuse Snapea obsahoval několik lahviček hodně užitečných lektvarů a také nějaké vzácné přísady do lektvarů.

Poslední dárek byl od Draca Malfoye!

Když jej Is otvírala, tak se jí třásly ruce, protože si říkala, co by jí mohl Draco dát za dárek.

Dal jí nějaké cukrovinky z Medového ráje a několik knížek (,Copak jich nemám dost?‘ říkala si v duchu Is) a také ještě jeden balíček, u něhož byl vzkaz, na němž bylo:

                          Doufám, že se ti muj dárek bude líbit – hlavne nikomu neríkej odkud to máš, jinak mi úplne znicíš reputaci =)!!!

                                   Draco

Is si to přečetla a celá naplněná očekáváním dárek otevřela a z něj se vykutálelo krásné stříbrné srdce na černé stužce, které se připnulo přesně na krk a ještě malý roztomilý medvídek, na jehož šíji bylo napsáno: Proč?!

Okamžitě si srdce pověsila na krk, kde se krásně vyjímalo nad jejím pentagramem… a to jí připomnělo, že stejný dala k Vánocům svému bratrovi… jen doufala, že se jí neozve někdy nevhod…!

Ještě chvíli si četla, když v tu ji na krku začal pálit její pentagram, Is ihned věděla co se děje – její bratr se s ní pokouší spojit.

Sundala si pentagram, vzala jej do ruky a stiskla jeho strany.

Okamžitě se na jeho povrchu zjevil obličej jejího bratra.

„Zdravím, Harry!“ pozdravila ho, když se k tomu neměl a vyděšeně se díval na svůj pentagram.

„A-ahoj Is! Kde jsi?“ zeptal se jí Harry naštvaně, když se vzpamatoval.

„V Temném sídle!“ odpověděla prostě Is a sledovala, jak její bratr brunátní.

„A to mi říkáš s takovým klidem?! Jsi v pořádku? Kdy se vrátíš? A co tam vůbec sakra děláš!“ zakřičel na ni Harry.

„Ano jsem v pořádku… nevím kdy se vrátím, ještě jsem nemluvila s Pánem zla… asi mě unesli z nemocnice! Máš s tím nějaký problém?“ nechápala jeho naštvání Is.

„ Moje sestra byla víc jak měsíc v bezvědomí a pak ji z nemocnice unesli Smrtijedi! Ale ne já s tím žádný problém nemám! Budu se tvářit jako by se nic nestalo! Lalalalá…“

„Uklidni se, Harry! Nic se nestalo! Jsem v pořádku a ty bys měl bejt rád, že se o mě nemusíš starat!“

„Jak to myslíš?“

„Tak, že ti na mě vůbec nezáleží!“ vybalila to, co jí dlouho trápilo, Is.

„A na to jsi přišla jak?! Kdo u tebe stál každý den?! Kdo se bál co s tebou bude?! Kdo je tvoje jediná rodina?! No přece já! A ty na mě vybalíš to, že mi na tobě vůbec nezáleží! To spíš tobě na mě nezáleží! Nebo jsi se někdy náhodou zmínila o tom, že máš něco s mým úhlavním nepřítelem Malfoyem?!“ naštval se na nejvyšší možnou míru Harry.

„A zeptal ses mě někdy na to? Zajímal jsi se o to jaká jsem ve skutečnosti, tedy pokud nebojuji se svými nepřáteli nebo tebe a ostatní něco neučím? Řekni, Harry!“ vyzvala jej Is, která už se přestala ovládat.

„Ty, ty, ty, pořád jenom ty! Víš jak jsi nechutně sobecká? Ty ses o to zajímala, tedy o mě?“

„Jo zajímala! Několikrát jsem se tě pokoušela dát dohromady s Ginny a myslíš si, že se mi to podařilo? Ne! Ty sis toho v tom záchvatu svý sobeckosti ani nevšiml! Jo a mimochodem, když jsem byla na dně zeptal ses mě co se mi stalo? To ty jsi sobeckej Harry Jamesi Pottere!“ prohlásila Isabela.

„No dobře uznávám pokoušela ses o to… ale stejně jsi hnusná!“ a častoval ji několika nevybíravými výrazy.

„Ty nadávky si odpusť!“ zarazila ho Is.

„Ty mi nebudeš rozkazovat!“

„To ani nemám v úmyslu! Mimochodem připravte se s ostatními na Obřad předání schopností! Už nechci být Rytířem!“

„CO? To si snad děláš srandu! Proč chceš skončit?“ nechápal ji Harry a jeho naštvaný tón se změnil v prosebný.

„A stojí o mě někdo?“

„Ano!“

„Kdo?“

„Já… Ron… Hermiona…!“

„Lžeš bratříčku! Ron mi ještě neodpustil ty testy a Hermiona mě nikdy neměla ráda… a o tobě taky pochybuju!“

„Skutečně si to myslíš?! A to právě Ron se nejvíc zasazuje o to abychom pro tebe zašli do Temného sídla a zachránili tě!“ namítl Harry.

„Zajímavé… koho jste místo mě schytali z Obrany?“

„Brouska…“ vydechl Harry.

„A jaký je?“

„Strašně přísný!“ řekl Harry a pak mu došlo co tím Is zamýšlela.

„Já si to myslela! Už víš, proč mě chce zachránit?“

„Jo…“

„Á tady má konečně někdo mozek!“

„Héj! To neplatí!“ prohlásil Harry a začal se smát stejně jako Is.

„Omlouvám se zato co jsem řekla…“ omluvila se mu Is.

„Ne! Já se omlouvám tobě! Byla to blbost… ozveš se až se vrátíš?“

„Jasně! Jé kruci, nesou mi snídani! Pá! Hezký Vánoce!“ rozloučila se s ním Is.

„Ty tam máš teda servis! Tak ahoj! Šťastný a veselý! Jo a pak si musíme promluvit o tom, že nechceš být Rytířem!“ řekl Harry nakonec.

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!