Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

38.kapitola

Po několika minutách valčíku, se sálem najednou rozlehl zvuk tanga a všichni jej s nadšením uvítali!

Draco tančil se svou matkou jen několik sekund, když tu se ho pustila a vklouzla přímo do náruče jeho otce… zatímco Draco chytil Is a společně se nechali unášet hudbou.

„Měli to dobře promyšlené…“ řekla Is, když zase tančila se svým milým.

„Jo to měli… nechtěla by ses jít na chvíli projít ven? Je tu strašné horko.“ navrhnul jí to Draco.

„Ano… pojďme!“ souhlasila s ním Is a společně se vydali ven z hradu a šli bez jediného dalšího slova až k Fontáně ztracených duší, která vyvjerala z podzemí hradu, kde umírali vězňové po celá staletí!

Posadili se k ní na lavičku a pozorovali hvězdy.

„Is…?“ začal Draco a přinutil ji tak, aby k němu otočila svou hlavu.

„Ano?“

„Musím se ti s něčím přiznat…“ prohlásil Draco.

„Pšš…“ zašeptala Is a položila mu prst na rty, pak se naklonila k Dracovu obličeji a políbila ho.

Byl to jen krátký letmý polibek, po kterém se Is zvedla z lavičky a utíkala k lesu.

Draco se jen chvilku vzpamatovával z jejího polibku a rozeběhl se za ní.

Protože byl vycvičený  z famfrpálu a Isabela nenabrala žádné závratné tempo, tak ji lehce dohonil a stáhl za sebou do trávy.

Tam se lechtali a chvilku byla nahoře Is a pak Draco.

Když se konečně patřičně nasmáli, tak si Draco lehl na Is a zadíval se jí do čokoládově hnědých očí, v nichž se utápěl… Is zase hleděla jemu do kouzelných šedých očí, které jí hypnotizovaly.

Draco už se k ní skláněl, aby jí políbil, ale pak se najednou z hradu vyhrnuli ven všichni Smrtijedi a jim v pokračování zabránila Narcisa, která je hledala.

Potom šli za ní a Is se dala do aktivování svých speciálních kouzel, které při včerejších přípravách dala na pozemky hradu, aby je přesně o půlnoci mohla použít k ohňostroji.

Když byla na konci s čarováním a právě slyšela odbíjet půlnoc, tak vše uvedla do pohybu a vrátila se zpět k Dracovi a Narcise.

„Kde jsi byla?“ zeptal se jí Draco.

„Překvápko!“ mrkla na něj Is a zrovna, když to udělala, tak to začalo!

Po obloze běhaly obrovské barevné blesky a svítilo na ně hned několik měsíců, které se postupně smrskávaly a vysílaly ze sebe různé světelné paprsky, které se tvarovaly do koster a různých příšer, které pak běhaly mezi Smrtijedy.

Když jedna kostra nečekaně proběhla kolem Is, tak ta se přitiskla k Dracovi a ani si toho nevšimla… uvědomila si to až tehdy, když ji vzal za ruku… Is se mu podívala do očí plných lásky, stiskla jeho ruku a položila mu hlavu na rameno.

Přesně za hodinu končila tato velká akce tím, že se všechno světlo zformovalo do jednoho obrovského Znamení zla, z jehož úst vyšlo: „Děkujeme za vaši účast na tomto plese! Doufáme, že se vám to líbilo a že se zůčastníte i příštího – tedy pokud nám ho Náš Pán zla povolí; nyní se můžete vrátit do hlavního sálu, kde nastane volná zábava! Přeji vám všem dobrou noc a malou kocovinu! AHOJ!“

Smrtijedi zatleskali a okamžitě zdrhali dovnitř, protože jim byla zima.

Když je Is chtěla následovat a pustila Dracovu ruku, tak ji zastavil a kývl hlavou směrem k jezeru, které se nacházelo na pozemcích Temného sídla a žily v něm různé nebezpečné potvory.

„Víš Is…“ začal Draco, ale Is ho přerušila: „Nejsou někdy slova zbytečná,  Draco?“ a on jen kývl na odpověď a políbil ji.

Zrovna, když se od ní odkláněl, tak začalo sněžit.

Jemné bílé vločky sněhu padaly na Dracovu i Isiinu tvář a na tvářích obou se ihned rozpouštěly, ale na jejich vlasech zůstávaly a postupně je pokrývala sněhová pokrývka, ale oni si toho nevšímali… protože se opět líbali!

Když se Is začala zimou třást, tak se k ní Draco více přivinul a oba si užívali blízkosti toho druhého.

„Není ti zima?“ zeptal se Isabely Draco, když už se nekontrolovatelně třásla.

„To nebylo vtipný, Draco!“ zasmála se Is a táhla ho zase zpátky do hradu, kde se opět připojili k tančícím Smrtijedům.

Když spolu několik minut zuřivě tančili, tak Is na jednou spadla.

„Můžeš se postavit?“ zeptal se jí Draco a podepíral ji, když se stavěla.

„Ne…“ řekla, když se postavila na zraněnou nohu a ta se pod ní prolomila. Z oka ji vypadla jediná, obrovská slza, která vypovídala o úrovni jejího utrpení.

„Ach ne… všichni co jsou aspoň trochu normální a umí tím pádem léčivá kouzla, tak jsou opilí a vůbec nic nezvládnou!“ prohlásila Is.

„Klídek zítra ti to spravěj!“ uklidňoval ji Draco.

„Jo ale to bude až zítra! Co budu dělat TEĎ???“ rozčílila se Is.

„Mám nápad…“ namítl Draco a najednou ji popadl do náruče.

„Co to děláš?“ nechápala Is.

„Zachraňuji tě!“ odvětil Draco a odnesl ji až do jejího pokoje, kde ji položil na postel.

„Neodcházej, Draco…!“ zastavila ho Is, když už chtěl odejít pryč.

„Proč?“ zeptal se jí laškovným tónem, když se vracel k její posteli.

„Hádej!“ prohlásila Is, chytla ho za hábit pod krkem a stáhla si ho k sobě na postel, kde ho políbila a on jí polibek opětoval.

Chvilku se líbali a pak jejich oblečení odletělo na druhý konec pokoje a oni prožili tu nejúžasnější noc v jejich životě!

Ráno, když se Is probudila, tak první co uviděla byl Dracův usmívající se obličej.

„Dobré ráno, lásko! Jak jsi se vyspinkala?“ zeptal se jí a pohladil ji po rudých vlasech.

„Úžasně, Dracíčku můj!“ řekla Is a políbila ho.

Draco jí polibek opětoval… byl neuvěřitelně dlouhý a byla v něm znát celá vášeň ze včerejší noci. Po polibku se Is stočila Dracovi do náruče a užívala si jeho blízkosti, zatímco on jí laskal vlasy.

„Už bychom asi měli vstát.“ řekl nesměle Draco.

„Kam spěcháš?“ chtěla vědět Is.

„Pomoct mámě a tátovi.“ odvětil Draco a vstal.

„S čím?“ nechápala Is.

„S jednou akcí Smrtijedů…“ říkal Draco, zatímco se oblékal.

„Ty můj blázínku… dnes žádné akce nebudou!“ zasmála se Is a sedla si, zatímco položila nohy na zem a v tu chvíli bolestivě sykla – dopadla přímo na bolavou nohu.

„Jsi v pořádku?“ chtěl vědět Draco a přiběhl k ní.

„Budu…“ řekla neurčitě Is.

„Kdy?“

„Až mě políbíš…“ prohlásila Is a stáhla si ho k sobě na postel, kde se zase začali líbat, ale k ničemu dalšímu nedošlo, protože se otevřely dveře a do Isiina pokoje vešla Cisa (Dracova matka), ale když uviděla oba milence na posteli  v těsném objetí, tak raději rychle odešla s potutelným úsměvem na tváři.

„Ajajaj…“ vydechla Is, když uviděla Cisu.

„Klídek… víš jakou jí to udělalo radost?“ zasmál se Draco a pokračoval v líbání své přítelkyně.

„Hmm… zvláštní…“ zamyslela se Is, ale jejím dalším slovům zabránil Draco dalším polibkem.

Líbali se několik dalších minut, když v tu chvíli je přerušila velká rána.

 

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!