Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

39.kapitola

„Co to bylo?“ vyletěla z postele Is a jedním mávnutím ruky se oblékla a pak chtěla vyběhnout z pokoje, ale zastavila ji bolavá noha.

„Ach ne…“ vzdechla Is, když se svezla na zem.

„Jsi v pořádku, Is?“ chtěl vědět Draco a rozeběhl se k ní zapínaje si kalhoty.

„Nedokážu udělat jedinej krok… asi tam budeš muset jít beze mne!“ prohlásila Is.

„Nepůjdu tam bez tebe!“ odsekl Draco a přehodil si její ruku přes rameno a odnesl ji zpátky na postel.

„Půjdeš, Dracíčku! Hlavně na sebe dávej pozor!“ povzbudila ho Isabela a on odešel, ač nerad.

Is zůstala ve svém pokoji a nadávala si za svou nešikovnost při včerejším večírku.

Po několika minutách se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešla Cisa Malfoyová.

„Co se ti stalo, Is?“ zeptala se jí.

„Včera jsem nějak špatně došlápla na tom večírku…“ sykla zase bolestí Is, které zraněný kotník postupně ztrácel svůj původní tvar.

„Co jsi na to použila za kouzlo?“ chtěla vědět Cisa, když jí přejížděla nohu rentgenovým kouzlem.

„Kouzlo, které zpomaluje reakce! Přes noc to bylo v pohodě, ale teď už to kouzlo přestalo působit!“ přiznala se Is.

„A co jsi dělala?“

„To si snad dokážeš domyslet…!“ zašklebila se bolestí Is.

„Ale jo… takže jste dělali to co si myslím?“ zeptala se jí Cisa mírně vypočítavě.

„Máš snad proti našemu vztahu něco, Ciso?“ chtěla vědět Is.

„Jen to co ty!“ odsekla Cisa.

„Ciso…“ začala Is, ale Cisa ji přerušila: „Přestaň, Isabelo! To jsi nad ničím nepřemýšlela, nebo co?! Teď jsi mu jenom dodala naději o tom, že spolu můžete něco mít! Tohle nebyl dobrý čin, Isabelo… byl to velká chyba… nevracíš se náhodou po prázdninách do Bradavic?! A nebude tam i Draco?! Jak chcete pokračovat ve vašem vztahu?“

„Uklidni se, Ciso… v Bradavicích asi skončím, protože už studentům nemůžu dál lhát… a s Dracem se můžu tím pádem stýkat bez obav!“ odvětila ledově Is.

„Ne to tedy nemůžeš! Ovlivnilo by to tvůj úkol od Pána zla, kdyby to zjistil Fénixův řád, jako že by to určitě zjistil!“ namítla Cisa.

„To teda nezjistil! Ty si snad myslíš, že jsem tak hrozná čarodějka, že bych ani nedokázala zakrýt stopy za svými činy?!“

„Tak dobře… nebudu se vám do toho míchat… mám tě ráda, protože jsi milá, hezká a nadaná, Isabelo, ale svého syna ti nedám tak lehce!“ prohlásila Cisa a zbavila Isiinu nohu kostí, protože byla zlomená a dala jí napít Kostirostu.

„Mluvíš jako otec o své malé dcerušce!“ zasmála se Is, ale ihned se smíchem přestala, protože po ní vrhla Cisa výhružný pohled.

„Mám totiž ráda svého syna! To tebe tví rodiče nenávidí!“ prohlásila naštvaně Cisa.

„Jak vidím ,Ciso, tak ty ještě nejsi plně seznámena s mou rodinou situací! Víš… moji rodiče byli zabiti, když jsem byla malá!“ odsekla Is rozzuřeně.

„Já… omlouvám se Isabelo… to jsem nevěděla!“ řekla omluvným tónem Cisa, která litovala svého výbuchu vzteku.

„To neví nikdo!“ namítla Is a dodala: „Kdo způsobil ten hluk?“

„Víš… nevím, jestli bych ti to měla říkat…“ řekla Cisa.

„Proč bys mi to neměla říkat?! Co přede mnou tajíš Narciso Malfoyová?“ rozčílila se znovu Isabela.

„No… lidé z ministerstva! Přišli si pro tebe!“

„Jací lidé z ministerstva?“

„Bystrozorové…“

„Kteří?“

„Ehm… zásahová jednotka…“ zašeptala Narcisa.

„Zásahová jednotka?! Tak to tedy ne! Jdu za nimi!“ prohlásila Is a už se začala zvedat, když tu ji Narcisa zastavila.

„Nechoď!“ prohlásila.

„Proč ne? Je tam Draco!“ namítla Is.

„Uklidni se… oni je zvládnou!“

„Narciso! Vždyť ty víš co to znamená, když někam vtrhne Zásahovka! Udělají cokoliv aby mne našli! Jdu tam a zabráním vám v krveprolití!“ prohlásila Is a stáhla si nohu obinadlem a vyšla z pokoje.

„Is… uklidni se! Ty nikam nepůjdeš!“ snažila se ji zastavit Cisa.

„Půjdu! Je tam Draco! Já ho nenechám zabít těmi bídáky, kteří si myslí, že jsou nebezpeční! Uvidíš, co s nimi zmůže trocha světla! Mimochodem – nevíš jak našli Temné sídlo? To je už samo o sobě trochu divné, nebo ne?“

„Ano… někdo zradil… nebo ne… jen jediný člověk odtud unikl… Harry Potter!“ prohlásila Cisa.

„Ne… ten by to neudělal!“

„Jsi si tím nějak jistá!“

„Znám, Pottera!“ odsekla Isabela a vyšla z hradu na pozemky a viděla, jak Smrtijedi prohrávají.

„DOST!!!“ zakřičela Is, tak, aby ji všichni slyšeli a když zmlkli, tak kolem ze sebe vyslala ohromnou tlakovou vlnu za světla, která oslepila všechny Smrtijedy a také bystrozory.

„Nebude to mít vedlejší účinky, že ne?“ strachovala se Cisa o Draca a Luciuse, kteří bojovali na straně Smrtijedů.

„Jen nebudou schopni jeden týden boje! Některé zvládnu vyléčit… ale jeden člověk mi vezme spoustu energie! Nejlepší by bylo  pomocí přenášedla dopravit bystrozory do našeho vězení! Smrtijedi se z toho nějak dostanou s menší pomocí Snapea! Ale stejně si poleží…“ řekla Is, která najednou litovala svého činu.

„Ty za to nemůžeš, Is!“ uklidňovala ji Cisa, když domácí skřítkové odnášeli z bojiště několik mrtvých těl Smrtijedů a bystrozorů. Naštěstí mezi nimi nebyla těla Draca a Luciuse.

„Jasně… pojď! Jdeme najít ty dva!“ prohlásila Is a šla hledat Draca.

Když ho konečně našla, tak zjistila, že už se probral z počátečního šoku a je při vědomí, i když nevidí.

„K-kdo to je?“ zeptal se a slepě se rozhlížel okolo sebe.

„Jsi v pořádku, Draco?“ zeptala se ho Is a objala ho.

„A-ano… ale proč nevidím? To jsem slepý navždy?“ chtěl vědět Draco.

„Ne… neboj se! Uzdravím tě z toho!“ uklidnila ho Is a pomocí levitačního kouzla ho dopravila do jejího pokoje.

Tam ho položila na postel a začala kouzlit!

Během dvou minut už Draco viděl a už se chystal obejmout svou dívku, když ta omdlela.

Těsně nad zemí ji stihl Draco zachytit a položil ji na postel.

Lehl si k ní a prohlížel si ji… byla kouzelná, když spala… vypadala neuvěřitelně křehce… bylo těžké uvěřit, že se za tou jemnou tvářičkou skrývá nevypočitatelná a nebezpečná čarodějka a v tom štíhlém těle neuvěřitelná síla!

Nevěděl, jak dlouho se na ni díval, ale chtěl si ten pohled zapamatovat… nějak podvědomě vytušil, že už k tomu nikdy jindy nebude mít příležitost… ihned ale tuhle myšlenku zapudil a dál ji pozoroval, když tu se jí najednou zachvěla víčka a ona se probudila.

„To jsi nemusela.“ řekl Draco, mysleje tím její pomoc jemu.

„Musela…“ odvětila Is a opět sykla bolestí, protože se ozvala její noha, v níž jí dorůstaly kosti.

„Miláčku… neměla jsi tam chodit… může ti to špatně srůst!“ pokáral ji jako malé dítě Draco.

„To je jedno… kdybych vám nepomohla, tak by to nedopadlo dobře!“ odvětila Is.

„Mělo by?“

„Ne… ale tihle bystrozoři dostali nové pravomoce – zabít kohokoliv a cokoliv!“

„Ach ne… proto jsi pro nás riskovala život? Jsi moje zlatíčko!“ políbil ji Draco a Is potom usnula.

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!