Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

40. kapitola

Když se Isabela druhý den ráno probudila, tak už měla nohu  konečně pevně srostlou a mohla vstát.

Jak čekala, tak Draco už v pokoji nebyl… litovala toho, a proto se rozhodla, že ho půjde hledat!

Aby se jí nikdo na nic neptal, tak se zneviditelnila a šla až do Temného sálu.

Uvnitř byl Pán zla a několik zahalených postav… to Is nečekala a poněvadž byla od přírody zvědavá, tak vešla dovnitř a začala poslouchat jejich rozhovor.

„Tak co, Draco? Už ti plně důvěřuje?“ zeptal se Pán zla postavy, která stála uprostřed řady.

„Ano, můj pane!“ souhlasila postava a Is poznala hlas Draca.

„Tak to je skvělé! Už můžeš jít! O tom co uděláš ti řeknu až za nějaký ten čas!“ odvětil Pán zla a Draco odešel. Když vyšel před dveře a ty se za ním zavřely, tak se svezl na zem, ale ihned se vzpamatoval, zvedl se a odešel pryč.

Is se chtěla vydat za ním, ale zastavila ji další Voldemortova slova: „Doufám, že přípravy dobře pokračují!“

„Samozřejmě, můj pane! Obřad by měl být připraven již za dva měsíce, přesně o úplňku!“ odvětila jedna ze zahalených postav.

„Převzetí těch schopností by mělo proběhnout podle plánu!“ dodala druhá postava.

„Výtečně! Nyní odejděte! A vymyslete nějaký plán na to, jak ji sem nalákat!“ prohlásil Pán zla.

„Těš se, Isabelo de L’Soel! Již brzy budou tvé schopnosti mé a já díky nim ovládnu Rytíře dobra a spolu s nimi si podmaním celý svět!“ zasmál se ledovým smíchem Voldemort.

‚To snad není pravda! To celé byla léčka… Draco mne skutečně nemiluje, jen plní Voldemortovy rozkazy… Cisa s Luciusem to všechno připravují… Tohle bude jejich konec!‘ řekla si v duchu Is a odešla zpět do svého pokoje, kde na ni čekal Draco.

„Kde jsi byla? Bál jsem se, že se ti něco stalo!“ řekl Draco a přiběhl k ní a objal ji.

„Hledala jsem tě… co by se mi tady mohlo stát?“ hrála jeho hru Is a počechrala mu vlasy.

„No víš já… asi bych ti měl něco říct…“ začal Draco, ale Is ho přerušila: „Na to už je pozdě, nemyslíš?!“ vykřikla, protože se v ní vzbouřila krev a kolem ní začaly pulzovat molekuly světla.

Draco se k ní pokusil přiblížit, ale Isiina aura žhnula a zářila, takže nemohl nic dělat.

„Je konec!“ zakřičela Isabela na celý hrad, přivolala si svou zbraň, kterou udeřila do podlahy… pak ještě jednou… a ještě pětkrát to zopakovala, než se před ní objevily dveře a ona do nich vstoupila.

„Ne… podruhé mi to nedělej…“ prohlásil Draco a klekl svou vnitřní bolestí na zem.

Is se okamžitě ocitla ve víru světla a objevila se u sebe doma… jen si sbalila veškeré věci a přemístila se pryč… musela pátrat dál… už zbývaly pouze tři… jen tři kroky od zničení toho kdo vše zničil… Isiiny rodiče… zbytek její rodiny… lásku!

Byla na dně… už pro ni nebylo nic důležité… jen to jedno: zničit lorda Voldemorta navždy… i za cenu vlastního života… v jejím pohledu na věc už neexistoval soucit, víra nebo lítost! Jediný cit, jež ji nyní plně ovládl byla touha… touha pomstít se!

Okamžitě si na sebe vzala rudý plášť a oblékla si úzké černé kalhoty a temně rudé kozačky do výšky kolen! Ještě si na sebe oblékla bílou košili, kterou na hrudi zpevnila korzetem, který měl stejnou barvu, jako kozačky! Vypadala setsakramentsky dobře to musela uznat, ale moc dlouho se do zrcadla nadívala… uslyšela totiž, jak se do jejího domu dobývají Smrtijedi.

‚Nějak rychlí!‘ pomyslela si posměšně Is a přemístila se pryč… přímo na místo, které zpečetilo osud jednoho velkého kouzelníka, ale ještě předtím…

***

„Ano, pokud budeme Isabele brát její moc, tak za ni máme náhradu!“ prohlásila Tonks směrem k Peterovi, Minervě a Remusovi.

„A proč to vůbec chceme udělat?“ nechápala Tonksiino rozhodnutí Minerva.

„Protože je pro nás potenciálně nebezpečná! Vždyť se přátelí s mladým Malfoyem, u něhož je prokázané, že je to Smrtijed! A možná spolu dokonce mají něco víc!“ odvětil Peter.

„Proč tu vlastně nejsou Ron, Hermiona, Harry a Ginny? Jich se to přece také týká!“ chtěl vědět Remus.

„Ano, ale všichni o ní mají poněkud zkreslenou představu! Nemůžeme je do toho nutit! Uděláme to nenápadně!“ odsekla Tonks.

„A co vlastně uděláme?“ pořád nechápala situaci Minerva.

„Nevrátíme Isabele její schopnost… necháme ji Ginny… a ostatním řekneme, že se jí Isabela vzdala dobrovolně!“

„A co uděláme s Isabelou?“

„Odklidíme ji ke svatému Mungovi… prohlásíme ji za duševně chorou!“ vysvětlila jim to Tonks.

„Ach ano… zrada nejčastěji přichází z vlastních řad…“ promluvila Is smutně a když viděla jejich vystrašené pohledy, tak se jim zjevila a pokračovala: „ale já vám v tom bránit nebudu! Mou moc si klidně nechte… ale nechte mi mé já! Ke svatému Mungovi nepůjdu a ostatním to klidně řeknu sama… Harry už to stejně ví a proto mne pochopí… ostatní nebudou odporovat… pak zmizím z vašeho života a už o mě neuslyšíte! Spokojení?! Sbohem!“ ještě předtím, než odešla, tak mávla rukou a z jejího pláště odletěla spona ve tvaru skály, která dopadla na Tonksiinu ruku.

„Proč?“ nechápal její počínání Peter a postavil se jí do cesty.

„Protože už mne nebaví být ta hodná holčička a čarodějka na straně dobra… splním jen jeden úkol a budu jako dřív, ale nyní se mi kliď z cesty!“ odsekla ledově Is a odešla pryč, ale ještě předtím se její plášť změnil z rudého na šedý… z tohoto počinu se všem v místnosti zatajil dech… šedá totiž byla neutrální barva a oni nevěděli co Isabela nyní udělá… byla totiž schopna úplně všeho.

***

„Ssssss… Pottere!“ ozvalo se zpoza rohu a když Harry přistoupil blíž, tak ho někdo chytil za ruku a zatáhl do tajné chodby, který byla už léta zavalená.

„Co se to děje?!“ nechápal nic dezorientovaný Harry, ale pak se rozsvítila něčí hůlka a světlo osvětlilo tváře dvou mladých mužů.

„Malfoyi! Co chceš?“ zeptal se svého úhlavního nepřítele Harry.

„Informaci!“ odvětil Draco a bylo znát, že je dost nervózní.

„Chceš něco donést svému pánovi?!“ odsekl Harry.

„Ne… chci jen vědět, kde je Is!“ odpověděl Draco a vypadal tak, jako by byl na pokraji zhroucení.

„To vy jste ji unesli z nemocnice!“ vypálil na něj rozzuřeně Harry a dodal: „Že by konečně dostala rozum?!“

„Ne… utekla! A vůbec proč jsem si myslel, že ty to budeš vědět?! Vždyť jsi jen její student! Mimochodem… už nejsem Smrtijed… nyní podávám tajné informace Řádu!“

„Nejsem jen její student, ale to ti stejně může být jedno… a to že pracuješ pro Řád nic nemění na tom, že tě nenávidím!“ odpálkoval ho Harry a naštvaně odešel do Velké síně.

„Takže s tebou taky něco měla?“ prohlásil náhle Draco, jehož hlas zněl nejen dotčeně, ale také mírně zoufale.

„Ne… ona není taková!“ odvětil Harry.

„Tak proč tě zachránila? Proč se se mnou tehdy nebavila? A proč…“ začal Draco, ale někdo ho přerušil: „Pořád jenom proč… kdy tě to přejde?“

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!