Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

42. kapitola

ÃÀ***ÀÃ

O tři roky později…

ÃÀ***ÀÃ

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi nás po celé ty tři roky od odchodu Is držela nejen v nevědomosti, ale také ve lži, neboť jsi mně i všem ostatním vymazala paměť! Nebylo to od tebe čestné a už vůbec ne lidské, Tonks!“ nedával Harry Tonksové, která jen v tichu snášela jeho nadávky, protože věděla, že udělala nesprávnou věc.

Tonksová totiž vymyslela léčku: ve spánku vymazala všem paměť, a proto si nikdo na Is nepamatoval… ani Draco Malfoy a Harry Potter… a přitom ti dva jí byli nejblíže!

Harry a ostatní teď v klidu udělali OVCE, a pak odešli, každý na jinou vysokou školu: Hermiona odešla na Zaklínačství, Ron na Lékouzelnictví a Harry studoval Bystrozorskou akademii!

Když se Harry, jako čerstvý absolvent vrátil do svého domu na Grimmauldově náměstí, tak ho tam čekalo překvapení: skoro celý Fénixův řád se tam zastavil, aby mu poblahopřál ke dvacátým narozeninám! Oslava to byla úžasná, ale Harry nějak podvědomě tušil, že mu tu někdo chybí… ale netušil kdo! Brzy si toho pocitu přestal všímat a věnoval se svým hostům! Když už byla oslava skoro u konce, tak tam dorazil i Draco Malfoy a dal Harrymu dárek: nejnovější koště, které bylo na trhu jen několik málo dní: Větrnou smršť! Harry byl neuvěřitelně nadšený a s Dracem se konečně spřátelil…! Když spolu potom o několik dní později obědvali, tak se jim najednou začal v uších rozléhat strašidelný šepot a oni vnímali paniku, která ovšem nebyla jejich, ale někoho jiného! Náhle se jim hlavou rozlehl výkřik ‚Pomóóóóóóóc‘ a oba pak vnímali jen ostré výbuchy světla, ale nakonec se vše spravilo a oni opět viděli jasně a čistě.

„C-co to bylo?!“ nechápal Harry a pak pokračoval, nečekajíc na odpověď: „Bylo to zvláštní! Ten hlas mi připadá nějak povědomý!“

„Ach ne… je v nebezpečí! Moment… jak jsem na ní mohl zapomenout?! A jak ty?! Vždyť je to tvoje sestra!“ prohlásil Draco a Harry netušil o čem to mluví: „Jaká sestra?! Já jsem jedináček!“

„No přece Isabela!“ řekl Draco a její jméno vyslovil téměř s posvátnou úctou.

Jakmile Harry uslyšel to jméno, tak se mu hlavou rozezněl výbuch a on kolem sebe viděl miliardy hvězdiček a vzpomněl si na Is. Potom si vzpomněli i jejich přátelé a uskutečnil se ten rozhovor na začátku této kapitoly.

„Já to myslela dobře!“ ohradila se Tonks na Harryho nadávky.

„Možná myslela… ale nedomyslela jsi důsledky! Jasně dělala jsi to všechno pro dobrou věc, ale tohle je moc! Mělas vůbec v plánu nám to někdy říct?!“ vypálil Harry naštvaně.

„Ano… ale až by jste dokončili školu! Vzdělání je důležité!“

„A co záchrana mé sestry? Jedině s její pomocí máme naději na poražení Voldemorta!“

„A kde ji chceš hledat?“

„Všude… najdu ji a přivedu zpět sem k nám, protože jinak ji Voldemort zabije! Nyní se blíží velká válka a tak budeme potřebovat každou ruku!“ prohlásil Harry a naštvaně si šel sbalit důležité věci do svého cestovního vaku.

„Proč jsi to vlastně udělala?“ zeptala se Ginny Tonksové, když Harry odešel.

„Ty jsi nás poslouchala?! Jsi stejná jako Ron… taky ho všechno zajímá! Víš jednala jsem ve snaze zachránit nás všechny… a přitom jsem nám pouze ublížila! Vím, že jsem udělala velkou chybu a budu si to již navždy vyčítat, ale už to nejde odčinit…“

„Nemáš pravdu… pomož Harrymu ji najít!“ vyzvala Tonksovou Ginny.

„Ne! Tak hluboko se neskloním!“

„No tak, Tonks…“

„Ne!“

„Jak chceš! Teď tě budou všichni nenávidět! Zavinila sis to sama!“ prohlásila Ginny a odešla pomoci Harrymu s balením… plně ho v tom podporovala!

„Díky za pomoc, lásko! Ozvu se ti, ano?“ řekl Harry a políbil svou přítelkyni na rozloučenou.

„Jasně… hlavně ji brzy najdi! Nechci být bez tebe dlouho! Sbohem!“ mávala mu Ginny, když odlétal na koštěti pryč… nechtělo se mu totiž přemisťovat!

Zrovna, když prohledával podzemní prostory domu jeho rodičů, kde dříve přebývala Is, tak se venku ozvalo prásknutí a dovnitř vešel Draco Malfoy.

„Věděl jsem, že budeš tady!“ řekl Draco.

„Proč jsi přišel?“ zeptal se ho netrpělivě Harry.

„Chci ti pomoct s hledáním Isabely!“ odpověděl Draco.

„Dobře… tak pojď jdeme ji hledat! Vtip je v tom, že netuším kam se mohla vydat!“ přiznal Harry.

„Já možná jo… zkusíme se vydat do Francie! Normálně bych sledoval její stopy, ale ty nejsme schopni nalézt, když už uběhly ty tři roky!“

„Máš pravdu… taky mne to napadlo… ale možná by šlo využít spojení mezi jí a mnou: jsme přece sourozenci, nebo ne?!“

„Ano… mohlo by to fungovat! Ale nyní musíme zmizet! Slyšel jsem, že se tu někdy potulují Smrtijedi, kteří číhají na Is!“řekla Draco a oba odešli.

Když byli venku, tak se okamžitě přemístili do Francie až k domu Billa Weasleyho a jeho manželky Fleur.

„Haló?! Je někdo doma?“ zařval Harry, když nikdo neodpovídal na jejich zazvonění.

„Jé ahoj, Harry! Promiň, ale nestíhám! Fleur odjela k rodičům na víkend a nechala mi tady malého Gerarda a s sebou si vzala jen Julii!“ prohlásil Bill a poukázal na malého kloučka, který měl zrzavé vlasy po tátovi a uličnicky se tvářil, který se k němu zrovna přibatolil, a dodal: „Chcete zajít dovnitř na máslový ležák? Zrovna jsem si jednu láhev otevřel, abych vydržel to vypětí!“

„No asi ne… spěcháme! Nevíš kde bydlí její rodiče? Právě proto jsme sem přijeli!“ prohlásil Harry.

„Aha… jo tak to musíte až do Marseille! Bydlí na předměstí! Cihlově oranžový dům na břehu moře! To určitě najdete!“ popsal jim to trochu zklamaně Bill a sledoval jak odcházejí a ještě na ně zakřičel: „Stavte se někdy! A můžete s sebou vzít i Is! Má totiž hrozně ráda děti! Sbohem!“ oba se po jeho slovech zastavili a udiveně se otočili.

„Ty si na ni pamatuješ?“ zeptal se Billa nevěřícně Harry.

„Jak by ne! Vždyť u nás před týdnem byla! Sice jsme o tom neměli nikomu říct, ale vám dvěma věřím!“

„A nevíš, kde teď bydlí?“

„No… nevím o tom jsme se nebavili… jen říkala, že by se ráda vydala do Španělska… přesněji řečeno do Barcelony, ale zrovna nyní si tím nejsem moc jistý! Raději se zeptejte jejích rodičů!“

„Moc ti děkujeme, Bille! Sbohem!“ řekli oba a přemístili se do Marseille.

Celé dva měsíce se takhle přemisťovali napříč celým kontinentem a poté i světem, ale Is nikde nenašli! Stále se vydávali jen po falešných stopách… dokud jednoho dne nezavítali do Řecka, kde objevili Minotaurův labyrint a celý ho prozkoumali… ale Draco z něj vyšel sám…

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!