Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

43.kapitola

Když byli konečně skoro u konce, tak se Harrymu najednou zdálo, že něco slyší!

Nevědomky se odtrhnul od svého kamaráda a šel za jemným broukáním, které se zdálo být čím dál blíže.

Byl ve slepé uličce, ale stále to slyšel… jakoby se za tou stěnou něco skrývalo… něco malého, ale přesto silného!

Harry nezaváhal a udělal něco, co ho mohlo stát život… ale bylo mu to jedno… hlavně aby zjistil co se za tou stěnou ukrývá! Přeměnil se na vzduch a pokoušel se najít ve skále aspoň nějakou malinkou skulinku, díky které by se mohl dostat dovnitř, ale povedlo se mu to až po několika minutách!

Potom do té skulinky vlezl, proletěl jí a ocitl se ve velké sklepní místnosti osvětlované spoustou pochodní, v níž byl jeden stůl, několik židlí, jedna pohovka, velká skříň, kuchyňská linka, kotlík a něco na zemi, co bylo ohraničené dřevěným plotem.

Ihned, jak tam byl, tak se přeměnil zpět na člověka a prohlížel si celý příbytek… a divil se, že stále slyší to podivné broukání, které ho sem přivábilo.

Šel přímo za tím zvukem, až došel k té podivné ohrádce!

Jakmile k ní přistoupil tak uviděl malé dítě… tedy pěknou blonďatou holčičku, která si něco broukala a hrála si přitom s malými kuličkami, které měly různé barvy.

„Kde máš rodiče, malá?“ zeptal se jí Harry a naklonil se nad ni.

„Líbí se ti?“ zeptal se ho ženský hlas a Harry se ihned otočil: „Sestřičko…“ vydechl a objal ji.

„Málem bych tě nepoznala!“ řekla Is a prohlížela si ho. Měl o něco delší vlasy, než když ho naposledy uviděla a byl svalnatý.

„To spíš ty jsi jiná!“ opáčil Harry pozorně obhlížel její vlasy, které měla až do pasu, svázané v copu, ale nic jiného z ní neviděl, protože si nesundala plášť.

„Ani ne!“ odvětila Is a vzala malou holčičku z její ohrádky a objala ji.

„Ahoj…“ řekla malá, která už uměla mluvit.

„Ona umí mluvit?“ nechápal Harry.

„Ano… je jí už dva a půl roku! Je to zázračné dítě! V půl roce se naučila chodit a krátce po tom začala mluvit… je nadaná po babičce!“ usmála se na malou holčičku Is.

„Smím mít dotaz?“

„Jasně!“ souhlasila Is.

„Hmm… kde má ta malá rodiče?“

„Otce nemá…“

„To není odpověď!“

„Jak myslíš… matka jsem já!“ prohlásila Is.

„Co?! A otec?! Budu hádat je to D…“ začal Harry, ale Is ho přerušila: „Nevyslovuj to před Ellie!“

„Proč ne?“ nechápal Harry.

„Vše si pamatuje!“ odvětila Is a pohladila Ellie po vlasech.

„Tak fajn… jsem rád, že jsme tě našli, Is!“

„Řekl jsi ‚My‘?“

„Ano… Já a… on!“

„Cože?! Doufám, že jsi ho zatím nekontaktoval!“ doufala Is a pomalu se stávala nepříčetnou.

„Ne…“ vydechl Harry.

„Dobře! A neuděláš to!“

„Proč ne?“

„Řeknu ti, proč jsem vlastně odešla a co se stalo!“ řekla Is a pak mu vyprávěla, co slyšela v sídle Pána zla a řekla mu i o hledání viteálů a o tom, jak potom utíkala a mátla je tím, že navštěvovala své příbuzné a přátele a každý je přivedl na jinou stopu a mezitím našla všechny viteály… a v té době, kdy slyšeli její výkřik, tak to zrovna připravovala smrt Nagini, ale překvapil ji tam Voldemort! Od té doby ji hledá stejně jako Harry a… On!

„Ale on…“ chtěl jí to s Dracem vysvětlit Harry, ale Is ho zarazila: „Ne! S ním už nikdy nic nechci mít! Ani já a ani moje dcera!“

„A jak ji chceš pojmenovat?“

„Jméno už má! Je to Elizabeth Isabel Lilien Potterová!“ odsekla Is.

„Až to zjistí On a Voldemort, tak to nebude dobré!“

„Kdo tvrdí, že to ti dva zjistí?! Ty jim to nepovíš… a nikdo jiný není!“ řekla Is vítězně.

„Fajn… už mě shání! Jdeme!“

„Ty jdeš…“

„Jak to myslíš?“

„Tak, že já tu zůstanu, je to totiž moc nebezpečné!“

„Jít ven?“

„Vidět se s ním!“

„Isabelo…“

„Harry! Dost! Ty teď odejdeš a řekneš mu, že ses jen ztratil a oba okamžitě půjdete bojovat do Londýna! Já tam taky dorazím, ale až poté, co si něco zařídím! Zatím sbohem! A mimochodem… kdyby se mi něco stalo, tak sem přijdeš a postaráš se o Ellie! Je ti to jasné bráško? Opatruj se! Ahoj!“ prohlásila Is a poslala ho portálem před vchod do labyrintu, kde na něj čekal Draco, ale ještě předtím, jí to Harry slíbil.

„Kde jsi byl?“ zeptal se ho Draco nadšený, že už dorazil.

„Zabloudil jsem…“ odpověděl Harry.

„Tak dělej! Spěcháme do Londýna!“ prohlásil Draco a pomocí přenášedla se oba octli v Londýně, kde právě zuřila bitva mezi Fénixovým řádem a Smrtijedy a jak se zdálo, tak Smrtijedi vyhrávali!

Harry se ihned přidal k Rytířům a spolu s nimi poslal spoustu Smrtijedů pod kytičky!

Ale to nepomohlo… dobrá strana stále prohrávala a Smrtijedů přibývalo.

Nakonec bylo rozhodnuto o osudu bitvy… přemístil se sem lord Voldemort!

Během několika minut zadržel všechny lidi na straně dobra kromě Rytířů… ti s ním stále ještě statečně bojovali, ale po tom, co Voldemort zranil Hermionu a Ginny, tak jejich ostražitost opadla a on z boje vyřadil i Rona, Remuse a Petera!

Bylo by po Rytířích i Dracovi, který se k nim náhle přidal, kdyby se tam najednou neobjevila Isabela… ale nikdo kromě Harryho ji nepoznával!

Měla totiž na sobě dlouhý šedý plášť, který jí zakrýval celé tělo a také část obličeje.

Okamžitě vrhla na Voldemorta několik světelných paprsků a on se zaměřil na ni… což plánovala!

Během několika minut už Is na hlavě neměla kápi a tím pádem ji každý poznal… a Dracovi se zatajil dech… sálala z ní totiž neuvěřitelná síla a nadpozemská krása! Byla neuvěřitelná… všichni ji vnímali jako posla z nebes, který je měl zachránit! Jakmile zranila Voldemorta a přinutila ho tak ustoupit, tak se otočila směrem k Harrymu a ostatním Rytířům.

„Jste v pořádku?“ zeptala se ostatních, když kontrolovala Peterův puls.

„Možná… co tu děláš?“ oplatil jí to Remus otázkou.

„Zase vám zachraňuju ty zrádcovský krky!“ odsekla Is.

„Ani se tě o to nikdo neprosil!“ prohlásila Tonks naštvaně a začala ošetřovat svého manžela, ale po chvilce sama klesla na zem pod zraněným ramenem.

„Ty nejsi normální, Tonks!“ odvětila Is a obvázala jí rameno… Tonks s sebou trhla, když se k ní přiblížila, ale pak se poddala svému zranění.

„C-co ty tady děláš?“ zeptal se Isabely Draco, který se konečně vzpamatoval z počátečního úleku.

„Už jsem to jednou říkala! Chytněte se tohohle – přenese vás to do nemocnice! Já odcházím! Sbohem! Mimochodem Harry nezapomeň na svůj slib… mám takové divné tušení, že jej brzy budeš muset splnit!“ řekla Is a podala ostatním šátek z kašmíru, ale než se ho chytla, tak se jí Harry zeptal: „Co chceš dělat?“

„Něco čím zachráním celý svět! Zkus se zamyslet nad tím, proč na Voldemorta nepůsobí Avada… pak pochopíš!“ odpověděla smutně Is a přemístila se za svou dcerou, zatímco Harry a ostatní se octli u sv. Munga!

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!