Každý je jedinečný, ale nikdo jediný

Mezi láskou a nenávistí je jen tenká čára!

Novinky

Anketa

Líbí se vám moje povídky?

Jsou odporný!!! (3258)
 

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (3452)
 

Ne (3430)
 

Z diskuze...

Kalendář

Statistika

Spousta tajemství!

44.kapitola

O dva týdny později proti sobě zase stály dvě armády, ale nyní ne v Londýně, nýbrž severně od něj… setkaly se na pozemcích Bradavické školy čar a kouzel!

„Vzdejte se! Jinak zemřete všichni!“ prohlásil Voldemort svým ledovým hlasem.

„Nikdy!“ odsekl Remus Lupin a postavil se do útočné pozice, stejně jako všichni ostatní na straně dobra.

„Jak myslíte!“ zasmál se ledově Voldemort a vyslal do útoku mozkomory!

Ti začali ze všech lidí v předních liniích vysávat štěstí a usnadnili tak další postup vlkodlakům a jiným nebezpečným šelmám!

Během několika minut se do boje přidali i Smrtijedi a Voldemort! Na toho všichni začali vysílat kouzla, která byla schopna zabíjet, ale žádné neúčinkovalo tak, jak by mělo! To zasadilo všem brouka do hlavy, ale na žádný důvod nemohli přijít!

„Co budeme dělat? Nemůžeme jej zabít!“ zeptal se Harry vyčerpaně Tonks, která se k němu otočila: „Netuším… možná… kdyby tu byla tvoje sestra, tak ta by to byla schopna zjistit!“

„Jasně! Hlavně, že to říkáš zrovna ty, Tonksová!“ prohlásil Draco, který se k nim připojil a chránil jim záda.

„Uklidni se, Draco… musíme se nad tím pořádně zamyslet… jedna věc mne napadá… ale to je zhola nemožné…“ řekl Harry a zabil několik Smrtijedů, kteří už byli neuvěřitelně blízko Ginny.

„Proč si to myslíš? A co to vůbec je?“odvětil Draco, zatímco poslal pod kytky několik dalších Smrtijedů.

„Jen takovej nápad, ale nevím jestli je to o čem Is mluvila právě tohle.“

„Aha… myslíš si, že sem dneska přijde? Potřeboval bych si s ní promluvit.“

„Netuším… vždyť předminule nám taky nepomohla… a to jsme prohrávali hodně!“

„Asi máš pravdu…“ souhlasil s ním Draco a vrhl se do boje tak, že ztratil Harryho z dohledu!

Po hodině už ubylo hodně bojovníků… hlavně ze strany dobra… kdo na začátku bitvy doufal, že vše dobře dopadne, tak nyní ztratil veškerou naději… a záchrana stále nepřicházela!

Harry se konečně dostal k Voldemortovi a oba stáli proti sobě a žádný z nich nebyl skoro schopen pohybu, protože byli unaveni z boje.

„Dnešní boj nepřežiješ, Voldemorte!“ prohlásil Harry a vyslal na něj zvukovou vlnu.

„Smrtící kouzla na mne nepůsobí… máš smůlu, Pottere!“ odsekl Voldemort a oplatil mu to několika po sobě jdoucími údery své neidentifikovatelné zbraně, protože to byl Temný Rytíř!

„A co smrtící údery?!“ navrhl Draco a zaútočil na něj zezadu svou vyčarovanou zbraní.

„Zrádče vlastní krve i Pána!“ odplivl si Voldemort a i se svými Smrtijedy se přemístil pryč.

„Díky! Asi by mě brzo dostal na lopatky!“ poděkoval Dracovi Harry a ten mu pomohl na nohy.

„V pohodě!“ odvětil Draco, ale byl nějak podivně zamlklý… něco cítil… něco zlého… ale nevěděl co… vnímal jen obrovský strach a touhu… touhu zachránit se! Někdo jemu blízký byl v nebezpečí… v obrovském nebezpečí!

„Is…“ vydechli Harry i Draco najednou a stačil jim jeden pohled do očí toho druhého, aby poznali, že to samé pociťuje i ten druhý.

„Co se to…“ stihla jenom říct Hermiona, když tu se bývalí nepřátelé někam společně přemístili… a nebylo po nich ani vidu ani slechu.

„Kam zmizeli?“ nechápala Ginny náhlý odchod svého přítele.

„Zachránit Is!“ odpověděl jí Peter, který nahlédl do Harryho mysli a zjistil tak, že jsou oba v sídle Temného pána a nevypadá to pro ně zrovna dobře…

*** Mezitím ve Voldemortově sídle…

„Kam teď?“ zeptal se Draco Harryho, když se pomocí jejich citového vztahu přemístili k Is, ale mírně neodhadli vzdálenost, a proto skončili na nějaké chodbě.

„Zkus se na ni soustředit… musí to fungovat!“ napověděl mu Harry a Draco se zaměřil na mysl své milované a skutečně! Ani ne po jedné minutě se dostali do Velkého sálu, kde seděl Voldemort na trůnu a mučil Isabelu.

„Tak vy dva nemáte dost?“ zeptal se jich ledovým hlasem Voldemort a uchechtl se svému vtipu.

„Pokud mučíš naše milované, tak ne!“ prohlásil Draco, který už byl naštvaný do nejvyšší možné míry a vyslal na Voldemorta několik kouzel za sebou.

Voldemort se každému z nich vyhnul a přivolal si své Smrtijedy na pomoc.

Jakmile se začaly po obvodu místnosti objevovat postavy s kápěmi na hlavách, tak Harrymu, Dracovi i Is klesla šance na jejich poražení, ale po necelé minutě se tam přemístili i Rytíři.

„To jste si chtěli tu legraci užít bez nás?“ zeptal se jich s úsměvem Peter a spolu s ostatními se vrhli na Smrtijedy.

Ale udělali jednu základní chybu… rozdělili se! Všichni až na Harryho, Draca a Isabelu, kteří stále kryli navzájem záda.

„Mám plán!“ řekla Is, když každý z nich smetl několik Smrtijedů ve své blízkosti a oni měli klid, sice jen na chvilku, ale měli ho.

„Povídej!“ vyzval ji netrpělivě Harry.

„Vím jak ho zabít… ale to se ti asi nebude líbit, takže ti to zatím neřeknu! Teď chci, abyste udělali jedno: spojíte se s ostatními a vytvoříte kolem mě kruh, aby na mě nemohli a já udělám zbytek! A kdyby se mi něco stalo… no… tak Harry prosím nezapomeň na svůj slib!“ vysvětlila jim plán Is a přesně ve chvíli, když ti dva přikývli, jakože jí rozumí, tak vyslala vlnu, která jim probojovala cestu až k ostatním.

„Slyšeli jste plán! Dělejte!“ pobídla je Tonks, mrkla na Is a oni se kolem ní začali stahovat.

Is si potom sedla a vytvořila kolem sebe pentagram a na všechny jeho vrcholy zapálila svíčky a zatímco kolem ní zuřil boj, tak ona se soustředila a vyvolala svého ochranitelského ducha Země… tu už sice ovládala Ginny, ale na Ducha měl právo vždy jen skutečný Dědic!

Floroelementum!“ vyřkla Is poslední formuli a před ní se vytvořila obrovská bytost, která se zdála srostlá, jen z květin.

„Is! Co to děláš?! Víš jak je to nebezpečné?!“ vykřikl na ni Tonks zrovna v okamžiku, kdy byla prolomena ochranná bariéra kolem Is, protože Tonks zasáhla jedna kletba.

„Uklidni se… tohle vyjde!“ prohlásila Is a vyslala svého Ducha na Voldemorta.

Ten se ho pokoušel zkrotit, ale nic na něj neplatilo… najednou do něj začal Voldemort zarůstat. Když si toho všimli i všichni ostatní, tak boje přestaly a oni jen sledovali jak slavný Pán zla vrůstá do nějakého zeleného monstra vysokého přes dva metry.

„Co se mu stane?“ zeptala se Ginny Tonksové.

„Netuším… Ducha je těžké vyvolat a ani se to moc nedoporučuje… je to nebezpečné! Pokud se totiž dokáže vymanit z mysli svého Rytíře, pak je neovladatelný a nezničitelný!“ vysvětlila jí to Tonks.

„Ale vždyť ona už není Rytíř!“ namítl Ron.

„Stále je… v hloubi duše to cítí… právě tam přebývá její Duch!“ odvětil Harry.

Najednou se stalo něco neočekávaného… Voldemort zničil Ducha a už tam stál, plně osvobozený a se zlomyslným úsměvem na tváři: „Jsem neporazitelný! Mě jen tak nedostanete…“

„Mýlíš se, Voldemorte!“ zasmála se Is a vyčarovala si v ruce dvě dýky… potom jednu hodila na Pána všeho zla! Ten se jenom zasmál a zkusil ji odhodit kouzlem, ale to nešlo… jeho magie nefungovala, a proto jej dýka zasáhla přímo do srdce… to byl konec slavného Pána zla, lorda Voldemorta!

Jakmile si uvědomil co se mu stalo, tak se za zvuků několika latinských vět, pronesených Is rozpadl na prach.

„Prach jsi a v prach se obrátíš!“ vykřikla Is poslední větu nyní již ve svém rodném jazyce a bylo po všem… Smrtijedi rychle utekli, aby si zachránili vlastní kůži a hrad se začal rozpadat na kousky.

„Pojď, ségra!“ řekl Harry a vzal ji za rameno a přemístil se s ní do jeho domu.

„Konečně doma!“ povzdechli si všichni a sedli si ke stolu.

„Tak fajn, přejdeme k otázkám!“ prohlásila Tonks a všichni se otočili směrem na Is a to co uviděli je dostalo… Is ležela na zemi v kaluži krve a řekla: „Harry prosím nezapomeň na to, co jsi mi slíbil… víš jak to dodržet! A Draco omlouvám se ti… miluji tě…“ to bylo to poslední co řekla!

Ležela tam na zemi v tratolišti své vlastní krve… vlasy měla rozhozené, jako by spala… a tak by i vypadala… kdyby jí přímo ze srdce netrčela obětní dýka pokrytá runami sebeobětování.

Draco i ostatní na ni jen třeštili oči a pak jim z očí začaly padat kapky slz… někteří je zastavili (viz. Remus a Peter), ale ostatní začali plakat a vydrželo jim to nějakou dobu.

Harry s Dracem se svezli ze svých židlí a objali její tělo, které zmáčely jejich slzy…

„Co myslela tím slibem, Harry?“ zeptal se Draco svého zdrceného kamaráda, když se oba trochu uklidnili a dostali od Ginny čaj.

„Au! Rychle tam musím zajít, jinak na mě sešle kletbu i přestože je…“ řekl Harry, ale nedokázal to vyslovit a přemístil se pryč.

Přemístil se tam, kde žila jeho sestra po tak dlouhou dobu a vešel dovnitř.

„Kde jsi, Ellie?“ zeptal se Harry, protože svou neteř nikde neviděl.

„Kdo je to?“ ozval se tenoulinký hlásek zpod stolu.

„Strýček Harry!“ odvětil jemně Harry.

„Kde je maminka?“ zeptala se ho malá blondýnka.

„Pryč… pojď se mnou!“ vyzval ji Harry a ona vylezla a vrhla se mu do náruče.

Harry jen sbalil její věci a přemístil se s ní na ústředí přímo do kuchyně.

„Kdo to je?“ zeptala se ho hned Ginny podezřívavě.

„Ellie… moje neteř!“ řekl Harry a dodal: „Kde je Draco?“

„Šel domů, musí se vzpamatovat! Ahoj maličká! Ty jsi, Ellie? Já jsem teta Hermiona, ale můžeš mi říkat Hermi!“ řekla Hermiona sladce k malé Ellie a vzala ji Harrymu.

Malá se jen vystrašeně podívala na Harryho, ale ten na ni kývl a ona se nechávala předávat po celé kuchyni.

„Tohle je tvoje nová rodina, Ellie!“ řekl Harry a pozoroval ji, jak usíná s úsměvem v Ginnině náručí… vypadaly spolu úžasně…

 

Žádné komentáře
 
Smrt je jen něco nového, kterého se skoro každý bojí! Povídky na této stránce NEPATŘÍ do série knih J.K.Rowlingové! Autorce a vlastníkovi těchto stránek a povídek na nich nepřinesly ani nepřináší žádný peněžitý výdělek. Autor ka si zakládá na právu na své AUTP postavy, ale ostatní patří J.K.Rowlingové!